{"id":8517,"date":"2026-06-17T19:39:27","date_gmt":"2026-06-17T16:39:27","guid":{"rendered":"https:\/\/chexia.info\/?p=8517"},"modified":"2026-06-17T19:39:27","modified_gmt":"2026-06-17T16:39:27","slug":"baron-hlavniho-mesta-hodil-zive-dite-do-cerstveho-hrobu-naprosto-si-jisty-svou-beztrestnosti-netusil-ze-za-tou-cihlovou-zdi-stoji-vdovec-ktery-nema-co-ztratit","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/chexia.info\/?p=8517","title":{"rendered":"\u201eBaron\u201c hlavn\u00edho m\u011bsta hodil \u017eiv\u00e9 d\u00edt\u011b do \u010derstv\u00e9ho hrobu, naprosto si jist\u00fd svou beztrestnost\u00ed. Netu\u0161il, \u017ee za tou cihlovou zd\u00ed stoj\u00ed vdovec, kter\u00fd nem\u00e1 co ztratit."},"content":{"rendered":"\n

\u201eBaron\u201c hlavn\u00edho m\u011bsta hodil \u017eiv\u00e9 d\u00edt\u011b do \u010derstv\u00e9ho hrobu, naprosto si jist\u00fd svou beztrestnost\u00ed. Netu\u0161il, \u017ee za tou cihlovou zd\u00ed stoj\u00ed vdovec, kter\u00fd nem\u00e1 co ztratit.
neskychno.com<\/p>\n\n\n\n

Venku houstl podzimn\u00ed soumrak a zal\u00e9val dv\u016fr Matv\u011bje Serebrjakova tekut\u00fdm zlatem a karm\u00ednem. St\u00e1l, op\u0159en\u00fd o rukoje\u0165 lopaty, a mra\u010dil se na pr\u00e1zdnou ze\u010f z tmav\u011b \u010derven\u00fdch cihel, kter\u00e1 se ty\u010dila za plotem. Plot byl obludn\u00fd \u2013 t\u0159i metry vysok\u00fd, korunovan\u00fd kovan\u00fdmi \u017eelezn\u00fdmi hroty, jako v\u011bzen\u00ed n\u011bjak\u00e9ho \u00fad\u011bln\u00e9ho kn\u00ed\u017eete. Od t\u00e9 doby, co jeho soused, jist\u00fd Hermann Voldemarovi\u010d von Lange, postavil tuto stavbu, byl Matv\u011bj\u016fv dv\u016fr pono\u0159en do v\u011b\u010dn\u00e9ho st\u00ednu a samotn\u00e1 jeho p\u0159\u00edtomnost se mu stala trnem v srdci. M\u00edstn\u00ed obyvatel\u00e9 vesnice Zaozerje, ztracen\u00e9 mezi borov\u00fdmi lesy a ra\u0161elini\u0161ti, sv\u00e9ho souseda za jeho z\u00e1dy naz\u00fdvali \u201ebaronem hlavn\u00edho m\u011bsta\u201c. \u0158\u00edkalo se, \u017ee zast\u00e1val n\u011bjakou d\u016fle\u017eitou funkci ve spr\u00e1v\u011b provin\u010dn\u00edho m\u011bsta Svjatogorsku a sv\u016fj statek nav\u0161t\u011bvoval jen o v\u00edkendech, aby si odpo\u010dinul od pr\u00e1ce. D\u00edvky v okol\u00ed omdl\u00e9valy p\u0159i pouh\u00e9 zm\u00ednce o jeho jm\u00e9nu a p\u0159edstavovaly si poh\u00e1dkov\u00fd \u017eivot, ale Matvej to vn\u00edmal jako nic v\u00edc ne\u017e d\u00e9monick\u00fd klam.<\/p>\n\n\n\n

Zachytil \u00fatr\u017eky rozhovor\u016f zpoza cihlov\u00e9 pevnosti. \u017densk\u00fd hlas \u2013 vysok\u00fd, chraplav\u00fd, zadu\u0161en\u00fd slzami \u2013 prosil, \u00fap\u011bnliv\u011b se dovol\u00e1val jeho sv\u011bdom\u00ed. Mu\u017e\u016fv baryton naopak zn\u011bl chladn\u011b a pohrdav\u011b, jako by majitel odh\u00e1n\u011bl otravnou mouchu. \u201eSl\u00edbil jsi\u2026\u201c ve v\u011btru se nesl \u017ealostn\u00fd vzlyk. \u201eNic jsem nesl\u00edbil.\u201c \u201eS celou touhle v\u011bc\u00ed sis p\u0159i\u0161el s\u00e1m. Vypadni, ne\u017e zavol\u00e1m ochranku,\u201c odsekl von Lange a jeho t\u011b\u017ek\u00e9 kroky zask\u0159\u00edpaly na \u0161t\u011brku a ustupovaly hloub\u011bji do pozemku. Matvej si povzdechl a zu\u0159iv\u011b zahrabal do udusan\u00e9ho sn\u011bhu. Venku byl listopad \u2013 b\u0159e\u010dka, vlhko a odm\u00edtal se poddat zim\u011b. Musel odhrabat dv\u016fr, jinak by z\u00edtra nemohl odej\u00edt od br\u00e1ny. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 hraj\u00ed milostn\u00e1 dramata, pomyslel si ho\u0159ce, zat\u00edmco jin\u00ed jim mus\u00ed odhrabovat sn\u00edh.<\/p>\n\n\n\n

O \u010dtvrt hodiny pozd\u011bji sousedova br\u00e1na \u017ealostn\u011b zavrzala. Matvej vzhl\u00e9dl a uvid\u011bl mladou \u017eenu zahalenou v \u0161ed\u00e9m \u0161\u00e1lu, jak prakticky b\u011b\u017e\u00ed po bl\u00e1tiv\u00e9 cest\u011b. Ot\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e v n\u00ed poznal Jelenu \u2013 nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyni sv\u00e9 zesnul\u00e9 man\u017eelky. Huben\u00e1, s rozcuchan\u00fdmi sv\u011btle hn\u011bd\u00fdmi vlasy tr\u010d\u00edc\u00edmi zpod \u0161\u00e1lu, vypadala jako oby\u010dejn\u00e1 d\u00edvka. Matvej na ni za\u010dal volat, ale zarazil se, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, odkud p\u0159i\u0161la. V du\u0161i mu zamrazilo. Ml\u010dky ji pozoroval, dokud jej\u00ed \u0161t\u00edhl\u00e1 postava nezmizela v \u0161ed\u00e9m mrholen\u00ed, a pak zavrt\u011bl hlavou. \u201eMohla by to b\u00fdt v\u00e1\u017en\u011b Lenka?\u201c Tolik k osudu, kter\u00fd m\u00edchal karty\u2026<\/p>\n\n\n\n

Jelenu nevid\u011bl od smrti sv\u00e9 \u017eeny Anny. P\u00e1rkr\u00e1t p\u0159i\u0161la hned po poh\u0159bu \u2013 sna\u017eila se k n\u011bmu dostat, klela, plakala a vyt\u0159\u00e1sla z domu pr\u00e1zdn\u00e9 lahve. Ale tehdy byl Matv\u011bj\u016fv \u017eivot jen rozmazan\u00fd, nekone\u010dn\u00fd opil\u00fd opar. Sotva si na ty dny vzpom\u00ednal, jen z\u00e1blesky Elenina uslzen\u00e9ho obli\u010deje a jej\u00ed zoufal\u00e9 v\u00fdk\u0159iky: \u201eMatveji, probu\u010f se! Anju u\u017e nikdo nevr\u00e1t\u00ed a ty se za\u017eiva poh\u0159b\u00edv\u00e1\u0161!\u201c Te\u010f, t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dty\u0159i roky st\u0159\u00edzliv\u00fd, ho tyto vzpom\u00ednky p\u00e1lily studem.<\/p>\n\n\n\n

Anna zem\u0159ela v okresn\u00ed nemocnici ve Svjatogorsku spolu s jejich nenarozenou dcerou. L\u00e9ka\u0159i pokr\u010dili rameny \u2013 rychl\u00e1 sepse, p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b na to, aby si j\u00ed v\u0161imli. Matv\u011bj se pak zd\u00e1l b\u00fdt v bezedn\u00e9 \u010dern\u00e9 j\u00e1m\u011b. Pil ho\u0159ce, nerozli\u0161oval den ani noc, a\u017e k n\u011bmu jednoho dne ve snu p\u0159i\u0161la A\u0148a. St\u00e1la uprost\u0159ed m\u011bs\u00ed\u010dn\u011b zalit\u00e9ho pokoje \u2013 bled\u00e1, pr\u016fsvitn\u00e1, v t\u011bch sam\u00fdch modr\u00fdch \u0161atech, kter\u00e9 za \u017eivota tolik milovala. Jej\u00ed o\u010di byly smutn\u00e9 jako podzimn\u00ed obloha. \u201eTak rychle jsi na m\u011b zapomn\u011bl, Matyu\u0161o. Ani m\u011b nenav\u0161t\u00edv\u00ed\u0161. Je tam zima, nepohodln\u011b. A k\u0159\u00ed\u017e je nak\u0159ivo\u2026\u201c Probudil se v studen\u00e9m potu, srdce mu bu\u0161ilo, a sed\u011bl na posteli a\u017e do \u00fasvitu, z\u00edral do pr\u00e1zdna. Jakmile se rozednilo, Matvej sp\u011bchal na h\u0159bitov. Star\u00fd h\u0159bitov na okraji Zaozerja ho p\u0159iv\u00edtal pusto\u0161\u00ed. Annin hrob byl zarostl\u00fd pely\u0148kem a bodl\u00e1\u010d\u00edm, d\u0159ev\u011bn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e naklon\u011bn\u00fd a z\u010dernal\u00fd vlhkost\u00ed. Matvej padl na kolena do bl\u00e1ta a rozplakal se \u2013 poprv\u00e9 od poh\u0159bu. \u201eOdpus\u0165 mi, A\u0148o\u2026 Odpus\u0165 mi, ty hlup\u00e1ku\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n

Str\u00e1vil tam cel\u00fd den, hol\u00fdma rukama plel plevel, rovnal mohylu a \u0161eptal j\u00ed v\u0161echna slova, kter\u00e1 v \u017eivot\u011b nem\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost \u0159\u00edct. A dal\u0161\u00ed r\u00e1no \u0161el za Stepanem Trofimovi\u010dem, \u0159editelem d\u0159eva\u0159sk\u00e9ho podniku, kde pracoval jako mechanik. \u201eDej mi z\u00e1lohu, Trofimy\u010di,\u201c \u0159ekl matn\u011b a d\u00edval se na podlahu. \u201eOdpracuji to, i v noci. Chci objednat An\u011b plot, pomn\u00edk. Takhle d\u00e1l nem\u016f\u017eu.\u201c \u0160t\u011bp\u00e1n Trofimovi\u010d, podsadit\u00fd mu\u017e s kn\u00edrem zakou\u0159en\u00fdm od kou\u0159e, se na n\u011bj dlouho a ml\u010dky d\u00edval. Matvej byl zlat\u00fd d\u011bln\u00edk \u2013 ruce m\u011bl v\u017edycky spr\u00e1vn\u00e9, smysl pro techniku \u200b\u200bjako \u017eiv\u00fd tvor. Ale pil hodn\u011b. Te\u010f m\u011bl ale v o\u010d\u00edch takovou neklidnou bolest, \u017ee si Trofimy\u010d jen povzdechl a vyt\u00e1hl z\u00e1suvku. \u201eVezmi si to. A v\u00ed\u0161 co\u2026 A\u017e bude\u0161 hotov\u00fd, vra\u0165 se ke stroj\u016fm. Opravna je bez tebe bezduch\u00e1.\u201c Od toho dne Matvej ani kapku nedal. Vlastnoru\u010dn\u011b si ukoval prolamovan\u00fd plot \u2013 s kovan\u00fdmi r\u016f\u017eemi, p\u0159esn\u011b jak An\u011b snila \u2013 a objednal si ze Svjatogorska pomn\u00edk z \u0161ed\u00e9 karelsk\u00e9 \u017euly.A ka\u017edou ned\u011bli, a\u0165 pr\u0161elo nebo sv\u00edtilo slunce, p\u0159i\u0161el k hrobu, sedl si na lavi\u010dku a pov\u00eddal si se svou \u017eenou, vypr\u00e1v\u011bl j\u00ed v\u0161echno, co se ten t\u00fdden stalo.<\/p>\n\n\n\n

A te\u010f st\u00e1l, d\u00edval se dol\u016f na cestu, kudy zmizela Elena, a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak podivn\u011b osud propletl jejich \u017eivoty. Elena pro n\u011bj byla \u017eivou p\u0159ipom\u00ednkou Anyi, jejich v\u011b\u010dn\u00e9ho sm\u00edchu, jejich tajemstv\u00ed, jejich sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fdch du\u0161\u00ed. Pohled na ni byl mu\u010div\u00fd a Matv\u011bj se s n\u00ed z\u00e1m\u011brn\u011b vyh\u00fdbal. Od \u017een na po\u0161t\u011b sly\u0161el, \u017ee Lenka odjela do Svjatogorsku hledat \u0161t\u011bst\u00ed. Z\u0159ejm\u011b ho na\u0161la, ho\u0159ce se zasm\u00e1l a vzpomn\u011bl si na sv\u00e9ho souseda, \u201ebarona\u201c. Byl to pohledn\u00fd mu\u017e, o tom nebylo pochyb \u2013 vysok\u00fd, upraven\u00fd, s u\u0161lechtil\u00fdm \u0161ediv\u00fdm pram\u00ednkem v tmav\u00fdch vlasech. Ale n\u011bco v jeho o\u010d\u00edch, chladn\u00fdch a vypo\u010d\u00edtav\u00fdch, Matv\u011bje v\u017edycky znepokojovalo.<\/p>\n\n\n\n

Brzy Zaozerje opustil s\u00e1m von Lange. Jeho \u010dern\u00e9 SUV za\u0159valo siln\u00fdm motorem a st\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed bl\u00e1to se uh\u00e1n\u011blo k d\u00e1lnici do Svjatogorsku. Matvej u\u017e Jelenu nevid\u011bl \u2013 musela se vr\u00e1tit do m\u011bsta. Povzdechl si, zabo\u0159il lopatu do z\u00e1v\u011bje a ve\u0161el do domu. Na du\u0161i c\u00edtil t\u011b\u017ekou a neklidnou n\u00e1ladu, jako by ne\u0161t\u011bst\u00ed u\u017e st\u00e1lo za jeho dve\u0159mi, d\u00fdchalo mu na krk, ale je\u0161t\u011b se neodva\u017eovalo zaklepat.<\/p>\n\n\n\n

Ub\u011bhlo \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f. Duben toho roku p\u0159i\u0161el brzy a m\u00edrn\u00fd. Sn\u00edh rychle t\u00e1l a odhaloval \u010dernou, parnou zemi a vzduch von\u011bl taj\u00edc\u00ed vodou, hnij\u00edc\u00edm list\u00edm a neur\u010dit\u00fdm p\u0159\u00edslibem nov\u00e9ho \u017eivota. Nastal Prvn\u00ed m\u00e1j \u2013 den, kter\u00fd byl pro cel\u00e9 Zaozerje sv\u00e1tkem jara a pr\u00e1ce a pro Matveje Annin\u00fdmi narozeninami. Ignoroval napomenut\u00ed m\u00edstn\u00edch sta\u0159en, kter\u00e9 trvaly na tom, \u017ee ru\u0161it mrtv\u00e9 v takov\u00fd den je h\u0159\u00edch. Pro n\u011bj to byl nejjasn\u011bj\u0161\u00ed den v roce, den, kdy se na sv\u011bt zrodila jej\u00ed du\u0161e.<\/p>\n\n\n\n

Pe\u010dliv\u011b se oholil, obl\u00e9kl si \u010distou ko\u0161ili a s ko\u0161\u00edkem ran\u00fdch tulip\u00e1n\u016f se vydal na h\u0159bitov. Teta Polja se objevila u jeho br\u00e1ny, zd\u00e1nliv\u011b odnikud \u2013 star\u00e1, shrben\u00e1 sta\u0159ena ve sv\u00e9m v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9m \u010dern\u00e9m \u0161\u00e1tku, v Zaozerju pova\u017eovan\u00e1 bu\u010f za \u010darod\u011bjnici, nebo za svatou. \u201eZp\u00e1tky na h\u0159bitov, Matveji Ilji\u010di?\u201c zask\u0159ehotala a zavrt\u00e1vala ho sv\u00fdm vybledl\u00fdm, ale pozoruhodn\u011b bystr\u00fdma o\u010dima. \u201eTohle nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9, ach, to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9. V den, jako je tento, se jej\u00ed du\u0161e raduje, sah\u00e1 po sv\u011btle a ty ji vol\u00e1\u0161 do hrobu. Je to jako konat vzpom\u00ednkovou smute\u010dn\u00ed cestu za \u017eiv\u00e9.\u201c \u201eAhoj, teto Polja,\u201c odpov\u011bd\u011bl Matvej ti\u0161e a sundal si \u010depici. \u201eTo je ale n\u00e1dhern\u00fd den.\u201c Rozhodl se, \u017ee se pod\u00edv\u00e1, mo\u017en\u00e1 by pot\u0159eboval nat\u0159\u00edt plot, mo\u017en\u00e1 n\u011bkde vyra\u0161ila tr\u00e1va. \u201eNesna\u017e se mi mazlit o\u010di!\u201c odsekla sta\u0159ena. \u201eVid\u00edm t\u011b skrz naskrz. Ub\u011bhlo tolik let a ty m\u011b st\u00e1le nepust\u00ed\u0161. \u017divot t\u011b m\u00edj\u00ed, Matju\u0161o.\u201c \u201eTeto Polja,\u201c rozhodl se Matv\u011bj zm\u011bnit taktiku, \u201epod\u00edvej, tah\u00e1 d\u011bde\u010dek Kondrat je\u0161t\u011b hl\u00edzy ze sv\u00e9ho v\u010del\u00edna? Nohy ho bol\u00ed, ale pod\u00edvej, jak se \u0161kr\u00e1be.\u201c Ale sta\u0159ena ani nemrkla. Byl to star\u00fd, osv\u011bd\u010den\u00fd trik, ale na tetu Polju nezabral. \u201eM\u016fj Kondrat tam nen\u00ed,\u201c odsekla. \u201eKvas se u\u017e t\u0159i dny nal\u00e9v\u00e1 ve sklep\u011b a l\u00e9\u010d\u00ed nachlazen\u00ed. A vy mlad\u00ed jste jen v\u00edtr v hlav\u011b.\u201c Tady je Lenka, koketn\u00ed, Anjutina kamar\u00e1dka, cel\u00e1 hledala prince ze z\u00e1mo\u0159\u00ed, ale na\u0161la ho v hanb\u011b. P\u0159ijela s b\u0159ichem pln\u00fdm pen\u011bz a on se na ni vrhl. Te\u010f trp\u00ed, chud\u00e1k, sed\u00ed v dom\u011b sv\u00e9 babi\u010dky a neukazuje tv\u00e1\u0159. Tolik k princi\u2026 M\u00e1vla rukou a odbelhala se pry\u010d, tak\u017ee Matv\u011bj z\u016fstal st\u00e1t s otev\u0159enou pusou. Tak\u017ee Lenka je tady? V Zaozerju? A co to m\u00e1 spole\u010dn\u00e9ho s\u2026 Najednou mu n\u011bco v hlav\u011b cvaklo a zchladl. Ten rozhovor za plotem, pl\u00e1\u010d, jej\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva u von Langeho\u2026 T\u011bhotenstv\u00ed. Pomalu se spustil na lavi\u010dku u h\u0159bitovn\u00ed br\u00e1ny a zap\u00e1lil si cigaretu. V sp\u00e1nc\u00edch mu bu\u0161ilo. Mohlo by to b\u00fdt opravdu Hermanovo d\u00edt\u011b?<\/p>\n\n\n\n

Na h\u0159bitov\u011b bylo ticho a klid. Slunce se filtrovalo skrz mlad\u00e9 b\u0159ezov\u00e9 list\u00ed a vrhalo zlatav\u00e9 skvrny na n\u00e1hrobky. Matvej uklidil plot, narovnal kv\u011btiny ve v\u00e1ze a posadil se na lavi\u010dku, za\u010dal mluvit s Anjutou \u2013 ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 bezhlu\u010dn\u011b, jen rty. Vypr\u00e1v\u011bl j\u00ed o tom, jak opravil Trofimy\u010d\u016fv traktor, jak jablon\u011b v sadu p\u0159e\u017eily zimu, jak mu ka\u017edou noc chyb\u00ed. P\u016flhodina ulet\u011bla jako voda. Najednou ho v \u017ealudku bodl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, lepkav\u00fd pocit \u00fazkosti. Matvej se rozhl\u00e9dl. H\u0159bitov se zd\u00e1l opu\u0161t\u011bn\u00fd, ale v jeho tich\u00e9 harmonii se n\u011bco nen\u00e1padn\u011b zm\u011bnilo. Ztuhl a nahl\u00e9dl do labyrintu plot\u016f a k\u0159iv\u00fdch k\u0159\u00ed\u017e\u016f. A pak uvid\u011bl: asi dv\u011b st\u011b metr\u016f odtud, mezi star\u00fdmi hroby, se pl\u00ed\u017eil mu\u017e. Pohyboval se, schoulen\u00fd k zemi, b\u011bhal od n\u00e1hrobku k n\u00e1hrobku, jako by se b\u00e1l, \u017ee ho n\u011bkdo uvid\u00ed. Matv\u011bj instinktivn\u011b sklouzl z lavi\u010dky a schoval se za \u0161irok\u00fd kmen star\u00e9 l\u00edpy. Kdo by se v takov\u00fd den schov\u00e1val na h\u0159bitov\u011b? \u017d\u00e1dn\u00fd poh\u0159eb, \u017e\u00e1dn\u00e1 smute\u010dn\u00ed hostina, \u017e\u00e1dn\u00e9 jmeniny \u2013 jen on. Mu\u017e se bl\u00ed\u017eil. Matv\u011bj se pod\u00edval bl\u00ed\u017e a s p\u0159ekvapen\u00edm v n\u011bm poznal Hermanna Voldemarovi\u010de von Lange. \u201eStoli\u010dn\u00ed baron\u201c byl oble\u010den v decentn\u00edm tmav\u011b \u0161ed\u00e9m obleku, ale jeho ch\u016fze ho prozrazovala \u2013 py\u0161n\u00e1, sebev\u011bdom\u00e1 ch\u016fze, kter\u00e1 se sotva hodila k zlod\u011bjsk\u00fdm man\u00fdr\u00e1m zlod\u011bje. Co by takov\u00fd d\u016fle\u017eit\u00fd p\u00e1n mohl cht\u00edt na star\u00e9m vesnick\u00e9m h\u0159bitov\u011b? Zv\u011bdavost bojovala s opatrnost\u00ed. Matv\u011bj, kter\u00fd dob\u0159e znal ka\u017edou stezku, ho ti\u0161e n\u00e1sledoval a schov\u00e1val se za ke\u0159i p\u0159erostl\u00fdch \u0161e\u0159\u00edk\u016f.Asi o t\u0159i sta krok\u016f pozd\u011bji ho uvid\u011bl. U prot\u011bj\u0161\u00ed zdi h\u0159bitova se t\u0159pytil \u010derstv\u011b vykopan\u00fd hrob, kde byli poh\u0159beni ned\u00e1vno zesnul\u00ed. Hl\u00edna byla pe\u010dliv\u011b pokryta smrkov\u00fdmi v\u011btvemi, z\u0159ejm\u011b p\u0159ipravovan\u00fdmi na poh\u0159eb z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho dne. Von Lange se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k j\u00e1m\u011b, na okam\u017eik se zastavil, s odporem se rozhl\u00e9dl a pak rychle, jako by odhazoval n\u011bco nechutn\u00e9ho, \u200b\u200bhodil objemn\u00fd bal\u00edk dol\u016f. B\u00edl\u00e1 l\u00e1tka se mihla vzduchem a zmizela v temn\u00e9 propasti. Hermann se bez dal\u0161\u00edho v\u00e1h\u00e1n\u00ed oto\u010dil a rychle odkr\u00e1\u010del pry\u010d, k v\u00fdchodu z h\u0159bitova. Matvej tam st\u00e1l ohromen\u00fd, neschopn\u00fd se pohnout. Hlavou se mu honily my\u0161lenky: drogy? Z\u00e1soba? Mo\u017en\u00e1 tu m\u00e1 n\u011bjakou z\u00e1sobu? Nebo pere pen\u00edze t\u00edmto bizarn\u00edm zp\u016fsobem? Ale pak se z hrobu ozvalo sotva sly\u0161iteln\u00e9, tlumen\u00e9 vrznut\u00ed. Zvuk byl tak slab\u00fd, \u017ee by se dal spl\u00e9st s vrz\u00e1n\u00edm hrabo\u0161e nebo vrz\u00e1n\u00edm v\u011btv\u00ed, ale Matvejovi se zarazilo srdce. Vrhl se k j\u00e1m\u011b, klop\u00fdtal o v\u00fdmoly a star\u00e9 v\u011bnce.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e se pod\u00edval dol\u016f, uvid\u011bl na rozpadaj\u00edc\u00ed se zemi b\u00edl\u00fd uzl\u00edk. Uzl\u00edk se pohyboval. Matvej t\u0159esouc\u00edma se rukama sko\u010dil do m\u011blk\u00e9 j\u00e1my. Prsty ho neposlouchaly, kdy\u017e trhal pevn\u00e9 uzly hrub\u00e9 pytloviny. L\u00e1tka povolila a odhalila drobnou, vr\u00e1s\u010ditou tv\u00e1\u0159. D\u00edt\u011b. \u017div\u00e9 novorozen\u011b. Jeho k\u016f\u017ee byla t\u00e9m\u011b\u0159 modr\u00e1; neplakalo, jen ti\u0161e, \u017ealostn\u011b kv\u00edlelo a jeho drobn\u00e9 ru\u010di\u010dky se k\u0159e\u010dovit\u011b pohybovaly. Z drobn\u00e9ho z\u00e1p\u011bst\u00ed mu visela visa\u010dka, jak\u00e1 se v\u011b\u0161\u00ed v porodnic\u00edch. Matvej, zku\u0161en\u00fd mechanik zvykl\u00fd pracovat rychle a p\u0159esn\u011b, na okam\u017eik ohromil. Zaplavila ho hr\u016fza a vztek. Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee se \u010dlov\u011bk vyhod\u00ed jako odpad? Opatrn\u011b zvedl uzl\u00edk, p\u0159itiskl si ho k hrudi a s rukama se zvedl, vylezl z hrobu. Kde je von Lange? Pry\u010d. Nevad\u00ed, bude za v\u0161echno zodpov\u011bdn\u00fd. Matvej b\u011b\u017eel. Nepamatoval si, jak p\u0159e\u0161el h\u0159bitov, jak vyb\u011bhl na pra\u0161nou cestu, jak se dostal k domu tety Polyi, jedin\u00e9, kter\u00e1 mu v takov\u00e9 t\u00ed\u017eiv\u00e9 situaci mohla pomoci.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTeto Polyo!\u201c k\u0159i\u010del a vtrhl brankou. \u201eOtev\u0159ete! Jsou pot\u00ed\u017ee!\u201c Sta\u0159ena okam\u017eit\u011b otev\u0159ela dve\u0159e, jako by ho \u010dekala. \u201eCo se stalo, proboha?\u201c sepjala ruce, kdy\u017e uvid\u011bla Matv\u011bjovu bledou tv\u00e1\u0159 a bal\u00ed\u010dek v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. \u201eD\u00edt\u011b. Tam\u2026 v hrob\u011b\u2026\u201c vydechl a podal j\u00ed nemluvn\u011b. Teta Polya zalapala po dechu, ale jej\u00ed ruce byly p\u0159ekvapiv\u011b siln\u00e9 a obratn\u00e9. Rychle vzala bal\u00ed\u010dek, rozbalila ho a prohl\u00e9dla si mal\u00e9 d\u00edt\u011b. \u201e\u017dije, d\u00edky Bohu! Matyu\u0161o, rychle do domu, je tam teplo. M\u00e1m malou vnu\u010dku a je tam um\u011bl\u00e9 ml\u00e9ko. B\u011b\u017e, co tam stoj\u00ed\u0161! Nam\u00edchej um\u011bl\u00e9 ml\u00e9ko podle n\u00e1vodu a rychle ho p\u0159ines. Mezit\u00edm ho, chud\u00e1\u010dka, osu\u0161\u00edm.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Matyu\u0161 se hnal splnit rozkaz. Ruce se mu t\u0159\u00e1sly, kdy\u017e si hr\u00e1l se sklenic\u00ed s d\u011btskou v\u00fd\u017eivou, ale postupn\u011b ho zn\u00e1m\u00e9 mechanick\u00e9 pohyby uklid\u0148ovaly. Teta Polja mezit\u00edm d\u00edt\u011b osu\u0161ila teplou vodou, p\u0159evl\u00e9kla ho do \u010dist\u00fdch plenek, kter\u00e9 se n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem zachovaly po jej\u00edch pravnou\u010datech, a p\u0159ilo\u017eila mu ucho k hrudi a spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvla: \u201eJeho srdce bije pravideln\u011b. D\u00fdch\u00e1. Hned te\u010f, zlato, hned te\u010f. Matyu\u0161i, dej mi um\u011bl\u00e9 ml\u00e9ko.\u201c D\u00edt\u011b, c\u00edtilo teplo a kapku ml\u00e9ka na rtech, za\u010dalo chamtiv\u011b mlaskat. Uk\u00e1zalo se, \u017ee je to chlapec \u2013 siln\u00fd a zdrav\u00fd, a te\u010f, tepl\u00fd a syt\u00fd, usnul a komicky kr\u010dil nos. Matv\u011bj sed\u011bl jako na jehl\u00e1ch a vypr\u00e1v\u011bl tet\u011b Polji v\u0161echno, co vid\u011bl. Kdy\u017e do\u0161el ke jm\u00e9nu von Lange, sta\u0159ena se n\u00e1hle narovnala a zbledla. \u201ePane, odpus\u0165 mi, sta\u0159eno\u2026\u201c za\u0161eptala. \u201eJak jsem to mohla neuhodnout?\u201c \u201eO \u010dem to mluv\u00ed\u0161, teto Poljo?\u201c Matv\u011bj nerozum\u011bl. \u201eSedni si, Matju\u0161o. Sedni si a poslouchej. Mo\u017en\u00e1 jsem to j\u00e1, star\u00e1 hlupa\u010dka, kter\u00e1 se v tom v\u0161em spletla. Nebo mo\u017en\u00e1 je to ona,\u201c pok\u0159i\u017eovala se. \u201eP\u0159ed t\u0159emi dny, jedn\u00e9 noci. M\u016fj Kondrat, zatracen\u00fd, sn\u011bdl p\u0159\u00edli\u0161 mnoho kvasu s \u0159edkvi\u010dkami a bolelo ho b\u0159icho, nen\u00ed ho co zachr\u00e1nit.\u201c Vy\u0161la jsem na verandu \u2013 pry\u010d od jeho st\u00e9n\u00e1n\u00ed. Byla tma v \u010dertu, m\u011bs\u00edc byl za mraky. Ticho, jen n\u011bkde \u0161t\u011bkali psi. Najednou jsem usly\u0161ela hlasy \u2013 u Langeho domu. P\u0159i\u0161la jsem bl\u00ed\u017e, star\u00e1 h\u0159\u00ed\u0161nice, zv\u011bdavost byla mou zk\u00e1zou. Pod\u00edvala jsem se: u jeho br\u00e1ny st\u00e1li dva lid\u00e9. On, tento Herman, a\u2026 Lenka. Jej\u00ed b\u0159icho \u2013 to byl chaos, byla t\u011bhotn\u00e1. Plakala, natahovala se k n\u011bmu a prosila: \u201ePoslouchej, je to tv\u00e9 d\u00edt\u011b! Co m\u00e1m d\u011blat?\u201c A on j\u00ed plivl do obli\u010deje a \u0159ekl tak hrub\u011b: \u201eNic nev\u00edm. Jak bych m\u011bl v\u011bd\u011bt, \u010d\u00ed je tohle spratek? Byla jsi nikdo a nikdo z\u016fstane\u0161. Vypadni.\u201c A pak ji najednou chytil za l\u00edmec a vt\u00e1hl ji branou. Myslela jsem, \u017ee m\u011b zabije. Cht\u011bla jsem k\u0159i\u010det, ut\u00e9ct za mu\u017ei, ale najednou v\u0161echno ztichlo. Jen jej\u00ed tlumen\u00e9 vzlyky. Chv\u00edli jsem tam st\u00e1la a pak jsem ode\u0161la. \u0158\u00edkala jsem si, \u017ee se mo\u017en\u00e1 usm\u00ed\u0159ili. A dnes r\u00e1no jsem se pod\u00edvala \u2013 jeho auto bylo zaparkovan\u00e9 p\u0159ed domem a on s\u00e1m, jako by se nic nestalo, se proch\u00e1zel po dvo\u0159e. A Lenku jsem u\u017e nikdy nevid\u011bla. Matv\u011bj poslouchal a krev mu z obli\u010deje odt\u00e9kala. Mozaika se spojila do monstr\u00f3zn\u00edho obrazu. \u2013 Tak\u017ee ji\u2026 tam nechal? \u2013 zeptal se tup\u011b. \u2013 A d\u00edt\u011b odvezl? \u2013 Nev\u00edm, Matyu\u0161o, \u2013 zavrt\u011bla hlavou teta Polya. \u2013 Nem\u016f\u017eu s jistotou \u0159\u00edct, co jsem nevid\u011bla. Ale tenhle kluk\u2026 vypad\u00e1 hodn\u011b podobn\u011b jako Herman. A m\u00e1 na sob\u011b rodnou zn\u00e1mku, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee nerodil na poli. V\u0161echno to sed\u00ed. Ach, m\u00e9 srdce c\u00edt\u00ed, \u017ee s Lenou je n\u011bco \u0161patn\u011b. Matvej se pomalu postavil. Zatnul p\u011bsti. Nikdy by\u2026Vypadal jako zmaten\u00fd vdovec \u2013 probudil se v n\u011bm mu\u017e, kter\u00fd kdysi slou\u017eil u v\u00fdsadkov\u00fdch jednotek a pro\u0161el si hork\u00fdmi m\u00edsty. \u201eJdu k n\u011bmu,\u201c \u0159ekl pevn\u011b. \u201eMatyu\u0161o, vzpamatuj se! Je to bestie. Mohl by m\u00edt zbra\u0148, konexe. Zavolej policii, na\u0161emu m\u00edstn\u00edmu policistovi, Senji Koval\u010dukovi!\u201c Teta Polja ho chytila \u200b\u200bza ruk\u00e1v. \u201eNe\u017e Senja doraz\u00ed ze Svjatogorsku, ne\u017e se rozjede, Lange zmiz\u00ed beze stopy. Jen se pod\u00edv\u00e1m. Ti\u0161e, opatrn\u011b. A ty, teto Poljo, se postarej o kluka. A zavolej i Senji.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\"\"<\/figure>\n\n\n\n

Ode\u0161el bez ohl\u00e9dnut\u00ed. Ve\u010dern\u00ed st\u00edny se houstly, kdy\u017e se Matvej p\u0159ibl\u00ed\u017eil k vysok\u00e9mu plotu \u201ebarona\u201c. V dom\u011b sv\u00edtilo. Poru\u0161il z\u00e1kon, ale poslouchal sv\u00e9 sv\u011bdom\u00ed, op\u0159el o ze\u010f star\u00fd \u017eeb\u0159\u00edk ze stodoly a ti\u0161e se p\u0159ehoupl p\u0159es plot. Na dvo\u0159e bylo ticho, jen v\u00edtr \u0161um\u011bl borovicemi. \u010cern\u00e9 SUV tam st\u00e1le bylo. Matvej, p\u0159itisknut\u00fd ke zdi, obe\u0161el d\u016fm. Herman\u016fv hlas se nesl otev\u0159en\u00fdm oknem \u2013 telefonoval s n\u011bk\u00fdm a jeho hlas byl klidn\u00fd a v\u011bcn\u00fd: \u201e\u2026ano, budu tam rann\u00edm letem. P\u0159ipravte si pap\u00edry.\u201c Ne, \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, o v\u0161echno je postar\u00e1no. \u017d\u00e1dn\u00e9 odpady nezbyly\u2026\u201c Tato slova Matvejovi nahnala mrazen\u00ed po z\u00e1dech. Odpady! Mluvil o \u017eiv\u00e9m \u010dlov\u011bku! Pohnul se d\u00e1l. A najednou usly\u0161el zvuk \u2013 slab\u00e9, sotva sly\u0161iteln\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z n\u00edzk\u00e9 budovy v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti pozemku. L\u00e1zn\u011b. Star\u00e9, \u010dasem z\u010dernal\u00e9 rouben\u00e9 l\u00e1zn\u011b. Matvej trhnut\u00edm otev\u0159el dve\u0159e. Uvnit\u0159, na hromad\u011b hadr\u016f, v polo\u0161eru, le\u017eela Jelena. Sotva \u017eila. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159 byla k\u0159\u00eddov\u011b b\u00edl\u00e1, rty such\u00e9, vlasy zacuchan\u00e9. Ruce m\u011bla sv\u00e1zan\u00e9 za z\u00e1dy \u0161pinav\u00fdm provazem. Le\u017eela v kalu\u017ei zaschl\u00e9 krve. Matvej k n\u00ed p\u0159isp\u011bchal a p\u0159e\u0159\u00edzl pouta kapesn\u00edm no\u017eem. \u201eLeno!\u201c \u201eLeno\u010dko! Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?\u201c Otev\u0159ela sv\u00e9 zakalen\u00e9, bloudiv\u00e9 o\u010di a n\u011bco zas\u00edpala. Matvej se naklonil bl\u00ed\u017e. \u201eSynku\u2026 m\u00e9ho syna\u2026 vzal\u2026 kde je\u2026\u201c za\u0161eptala jen rty. \u201e\u017dije. \u017dije. Je s tetou Poljou. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku, hol\u010di\u010dko,\u201c Matvej ji pohladil po hlav\u011b a c\u00edtil, jak j\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch st\u00e9kaj\u00ed slzy. \u201eHned jsem zp\u00e1tky, vydr\u017e. Zavol\u00e1m sanitku. Jen mi \u0159ekni jednu v\u011bc: ud\u011blal to Herman?\u201c \u201eAno\u2026\u201c vydechla a ztr\u00e1cela v\u011bdom\u00ed. \u201eOn\u2026 porodil d\u00edt\u011b\u2026 s\u00e1m\u2026 odnesl ho\u2026 \u0159ekl, \u017ee se ho zbav\u00ed\u2026\u201c Nedok\u00e1zala domluvit. Matvej ji zvedl do n\u00e1ru\u010de \u2013 lehkou jako p\u00edrko \u2013 a vynesl ji z l\u00e1zn\u00ed. V tu chv\u00edli se ozvalo zask\u0159\u00edp\u011bn\u00ed brzd: u br\u00e1ny zastavil policist\u016fv star\u00fd UAZ a z n\u011bj vysko\u010dil Se\u0148a Koval\u010duk se dv\u011bma agenty ze Svjatogorsku. Teta Polja nejen\u017ee volala \u2013 ale upozornila cel\u00e9 okol\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Herman Voldemarovi\u010d von Lange byl zat\u010den je\u0161t\u011b tent\u00fd\u017e ve\u010der. P\u0159\u00edmo na sv\u00e9m \u201epanstv\u00ed\u201c, kdy\u017e nev\u011bdomky pil ko\u0148ak p\u0159ed krbem. P\u0159i zat\u00fdk\u00e1n\u00ed se sna\u017eil kl\u00e1st odpor, k\u0159i\u010del o imunit\u011b a volal guvern\u00e9rovi, ale pouta mu s kovov\u00fdm cinknut\u00edm, kter\u00e9 nesn\u00e1\u0161elo \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1mitky, cvakla na dob\u0159e upraven\u00fdch z\u00e1p\u011bst\u00edch. Vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed odhalilo jeho pochybn\u00e9 obchody: zneu\u017e\u00edval sv\u00e9ho \u00fa\u0159edn\u00edho postaven\u00ed k pozemkov\u00fdm podvod\u016fm a jeho alibi na v\u00edkend v Zaozerju bylo jen z\u00e1st\u011brkou. Ale hlavn\u00ed\u2026 Zlo\u010dinem byl pokus o vra\u017edu kojence a nez\u00e1konn\u00e9 zbaven\u00ed Eleny osobn\u00ed svobody.<\/p>\n\n\n\n

Elena str\u00e1vila t\u00e9m\u011b\u0159 m\u011bs\u00edc ve Svjatogorsk\u00e9 nemocnici. L\u00e9ka\u0159i bojovali o jej\u00ed \u017eivot a Matvej byl celou dobu po jej\u00edm boku. Sed\u011bl u jej\u00ed postele, dr\u017eel ji za ruku, \u010detl j\u00ed nahlas a ka\u017ed\u00fd den j\u00ed p\u0159in\u00e1\u0161el zpr\u00e1vy o mal\u00e9m. Chlape\u010dek, kter\u00e9mu sestry p\u0159ezd\u00edvaly Podkidy\u0161, se uk\u00e1zal b\u00fdt p\u0159ekvapiv\u011b siln\u00fd a zdrav\u00fd. Kdy\u017e Elena poprv\u00e9 po dlouh\u00e9 dob\u011b zapomn\u011bn\u00ed otev\u0159ela o\u010di a uvid\u011bla Matveje sp\u00edc\u00edho v k\u0159esle s novinami na kl\u00edn\u011b, usm\u00e1la se. A kdy\u017e j\u00ed p\u0159inesl jej\u00edho syna \u2013 mal\u00fd bal\u00ed\u010dek, von\u00edc\u00ed po ml\u00e9ku a d\u011btsk\u00e9m m\u00fddle \u2013 propukla v slzy \u0161t\u011bst\u00ed. \u201eD\u00e1m mu jm\u00e9no Matvej,\u201c \u0159ekla ti\u0161e a tiskla d\u00edt\u011b k hrudi. \u201eNa po\u010dest mu\u017ee, kter\u00fd n\u00e1s zachr\u00e1nil.\u201c \u201eNen\u00ed t\u0159eba,\u201c \u0159ekl rozpa\u010dit\u011b. \u201eTo je ale jm\u00e9no\u2026 starom\u00f3dn\u00ed.\u201c \u201eStoj\u00ed to za to,\u201c \u0159ekla a d\u00edvala se mu p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed, a v tom pohledu byla takov\u00e1 hloubka a v\u00e1\u017enost, \u017ee se Matvej zarazil. kr\u00e1tce. Uk\u00e1zalo se, \u017ee Herman nebyl jen bohat\u00fd letn\u00ed rezident. Zast\u00e1val funkci vedouc\u00edho odd\u011blen\u00ed majetkov\u00fdch vztah\u016f v kancel\u00e1\u0159i starosty Svjatogorsku a p\u0159ipravoval se na volby do region\u00e1ln\u00ed Dumy. Vypukl obrovsk\u00fd skand\u00e1l. Starosta Svjatogorsku, mu\u017e star\u00e9 \u0161koly, kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl o tom, co se stalo, osobn\u011b p\u0159ijel do nemocnice nav\u0161t\u00edvit Jelenu. \u201eJsem v \u0161oku,\u201c \u0159ekl hlasem zabarven\u00fdm up\u0159\u00edmn\u00fdm hn\u011bvem. \u201eTakov\u00ed lid\u00e9 jsou ostudou vl\u00e1dy. Bu\u010fte uji\u0161t\u011bni, spravedlnosti bude u\u010din\u011bno zadost. A pokud pot\u0159ebujete pomoc \u2013 jakoukoli pomoc \u2013 dve\u0159e m\u00e9 kancel\u00e1\u0159e jsou v\u017edy otev\u0159en\u00e9. A j\u00e1 osobn\u011b uvrhnu von Langeho do v\u011bzen\u00ed, i kdyby to znamenalo promarnit v\u0161echny sv\u00e9 konexe.\u201c Dodr\u017eel slovo.<\/p>\n\n\n\n

Nastal kv\u011bten \u2013 prav\u00fd, kvetouc\u00ed, bujn\u00fd. Zaozerje se koupalo v \u0161e\u0159\u00edc\u00edch a t\u0159e\u0161n\u00edch. Jelena vy\u0161la z nemocnice s mal\u00fdm Matyu\u0161ou v n\u00e1ru\u010d\u00ed a Matvej je p\u0159iv\u00edtal na verand\u011b. Zastavil starou, ale dob\u0159e udr\u017eovanou Nivu, v zadn\u00edm sedadle u\u017e byla d\u011btsk\u00e1 kol\u00e9bka. \u201ePro\u010d ho tak obj\u00edm\u00e1\u0161?\u201c \u201eTo d\u00edt\u011b sotva d\u00fdch\u00e1. Dejte ho sem,\u201c zabru\u010del, opatrn\u011b zvedl d\u00edt\u011b a obratn\u011b ho polo\u017eil do kol\u00e9bky. Pak se oto\u010dil k Elen\u011b: \u201ePro\u010d tam stoj\u00ed\u0161?\u201c? Sko\u010dit. Je\u0161t\u011b m\u00e1me spoustu v\u011bc\u00ed na pr\u00e1ci. Mus\u00edme podat \u017e\u00e1dost na matriku. Elena ztuhla v p\u016fli cesty k autu. — Na matriku? Jakou \u017e\u00e1dost, Matveji? Zav\u0159el zadn\u00ed dve\u0159e a op\u0159el se o n\u011b, dlouh\u00fdm, v\u00e1\u017en\u00fdm pohledem se na Elenu pod\u00edval. Slunce si hr\u00e1lo v jeho sv\u011btle hn\u011bd\u00fdch vlasech a v jeho o\u010d\u00edch u\u017e nebyla ta star\u00e1, beznad\u011bjn\u00e1 melancholie, kter\u00e1 ho pron\u00e1sledovala tolik let. — Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161? — Usm\u00e1l se koutkem rt\u016f. — Abychom se mohli d\u0159\u00edv vz\u00edt. Nebo pl\u00e1nujete spolu \u017e\u00edt? Sl\u00edbila jsem tomu chlapovi, \u017ee bude m\u00edt kompletn\u00ed rodinu. Dala jsem mu slovo, kdy\u017e jsme s n\u00edm ten ve\u010der sed\u011bli u tety Polyi. A nevezmu ho zp\u011bt. St\u00e1la tam a nev\u011b\u0159ila vlastn\u00edm u\u0161\u00edm. Po tv\u00e1\u0159\u00edch j\u00ed st\u00e9kaly slzy, ale byly to slzy neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho, \u200b\u200bz\u00e1vratn\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Myslela si, \u017ee jej\u00ed \u017eivot skon\u010dil, \u017ee je sama, \u017ee ji \u010dek\u00e1 jen hanba a chudoba. Ale osud, kter\u00fd j\u00ed kdysi vzal p\u0159\u00edtele, j\u00ed dal l\u00e1sku, rodinu a spasitele. \u201eMatveji\u2026\u201c za\u0161eptala. \u201eAle j\u00e1\u2026\u201c \u201eZmlkni,\u201c p\u0159istoupil k n\u00ed, objal ji a pol\u00edbil ji na temeno hlavy. \u201eO tom, jak budeme \u017e\u00edt, se domluv\u00edme pozd\u011bji. Te\u010f poj\u010fme dom\u016f. Babi\u010dka Polja tam prost\u00edr\u00e1 st\u016fl, upekla kol\u00e1\u010de. Oslav\u00edme narozeniny na\u0161eho chlapce. A ano, Lene\u2026\u201c Odml\u010del se. \u201eSl\u00edbil jsem An\u011b, \u017ee budu \u0161\u0165astn\u00fd. Mysl\u00edm, \u017ee ten slib kone\u010dn\u011b taky dodr\u017e\u00edm.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Jeli po pra\u0161n\u00e9 venkovsk\u00e9 cest\u011b, vdechovali omamnou v\u016fni \u0161e\u0159\u00edk\u016f a oba c\u00edtili lehkost a klid. Ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku mal\u00fd Matyu\u0161a pokojn\u011b chr\u00e1pal ve sv\u00e9 kol\u00e9bce \u2013 \u017eivouc\u00ed d\u016fkaz, \u017ee i to nejtemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u0161t\u011bst\u00ed lze p\u0159ekonat, pokud je srdce p\u0159ipraven\u00e9 milovat a bojovat. A vysok\u00fd cihlov\u00fd plot, temn\u011b se ty\u010d\u00edc\u00ed za nimi, byl minulost\u00ed \u2013 p\u0159ipom\u00ednkou toho, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 zdi nemohou skr\u00fdt zlo a \u017e\u00e1dn\u00e1 temnota nem\u016f\u017ee uhasit sv\u011btlo, kter\u00e9 ho\u0159\u00ed v lidsk\u00e9 du\u0161i.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"\u201eBaron\u201c hlavn\u00edho m\u011bsta hodil \u017eiv\u00e9 d\u00edt\u011b do \u010derstv\u00e9ho hrobu, naprosto si jist\u00fd svou beztrestnost\u00ed. Netu\u0161il, \u017ee za tou cihlovou zd\u00ed stoj\u00ed vdovec, kter\u00fd \n [...]<\/a>","protected":false},"author":1,"featured_media":8518,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[1],"tags":[],"class_list":["post-8517","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-1"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/8517","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=8517"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/8517\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":8519,"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/8517\/revisions\/8519"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/8518"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=8517"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=8517"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/chexia.info\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=8517"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}