Myslela jsem si, že je to jen lehký prázdninový románek. Týden u moře, trochu tepla, trochu nerozvážnosti — a všechno zůstane tam, na pobřeží. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, jaké překvapení mě bude čekat doma…

„Ale jak jsem mohla zavolat, když můj otec už téměř osm let nežije?“

Těžké dveře katedrály zůstávaly zavřené. Uvnitř panovalo napjaté ticho — stovky hostů čekaly na začátek obřadu.

Mramorová podlaha byla stále mokrá od mýdlové vody, když Adrian otevřel vstupní dveře, usmál se a v jedné ruce držel krabici s oblíbeným dortem a květiny.

Ta odpověď byla tak prostá, až působila nepatřičně v prostoru, kde se celý život točil kolem faktů, diagnóz a nemožností.
Myslela jsem si, že je to jen lehký prázdninový románek. Týden u moře, trochu tepla, trochu nerozvážnosti — a všechno zůstane tam, na pobřeží. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, jaké překvapení mě bude čekat doma…
„Ale jak jsem mohla zavolat, když můj otec už téměř osm let nežije?“