Listopadový vítr řezal do kůže a zvedal od řeky vlhký, pronikavý chlad. Na dvoře mezi oprýskanými betonovými garážemi si hrál pětiletý chlapec. Jeho matka stála opodál, přitisknutý telefon k uchu, a smála se vtipům své kamarádky.
Chlapec se přiblížil k okraji srázu u řeky, zatímco matka byla zaneprázdněná. Voda byla toho dne zakalená a divoká – kvůli nedávným dešťům bylo proudění silnější. Jeden špatný krok – a chlapec s výkřikem spadl do vody, jeho těžká bunda ho okamžitě táhla ke dnu.
Matka si ničeho nevšimla. Stále telefonovala a jen roztržitě se rozhlížela kolem.
Chlapec se snažil dostat ven, ale proud ho táhl dál od břehu. Lapal po dechu a chytal se vzduchu.
V tu chvíli se na druhé straně řeky objevil muž, kterého místní znali jen jako „Ehrlicha“ – hubený, zanedbaný bezdomovec, který žil v opuštěném domě poblíž.
Bezdomovec vytáhl z řeky topícího se chlapce, a jeho matka místo vděčnosti začala na muže křičet.
Uslyšel dětský křik a bez váhání se vrhl do ledové vody v špinavém oblečení. Voda mu bičovala nohy a snažila se ho srazit, ale nezastavil se, dokud nedoplaval k chlapci a nechytil ho za límec.
Dítě vzlykalo, bylo bledé a třáslo se. Ehrlich ho vytáhl na břeh a zabalil do svého potrhaného pláště.
Když přivedl dítě zpátky ke vchodu, matka si jich konečně všimla a zakřičela:
— Ty ses dotýkal mého syna?! Hnusáku!
— Tonul…
— To by bylo lepší, než aby se tě dotýkal!
Ehrlich se na ni zmateně podíval. Bylo mu to líto, ale ještě víc ho děsil osud toho dítěte. Vidět matku, jak křičí, místo aby se přesvědčila, že její syn žije, bylo až neuvěřitelné.
A tehdy Ehrlich udělal něco nečekaného, ale spravedlivého…
Bezdomovec vytáhl z řeky topícího se chlapce, a jeho matka místo vděčnosti začala na muže křičet.
Udělal nečekané rozhodnutí – znovu dítě přitiskl k sobě a prudce se otočil.
— Hej! Vrať ho! — ječela žena, ale neodvažovala se přiblížit.
Ehrlich klidně odešel a zaklepal na dveře starší sousedky – laskavé a pozorné paní.
— Pomozte mu, — řekl udýchaně. — Zavolejte policii. Málem ho zabila, sama jste to viděla.
Sousedka okamžitě zavolala. Dorazili policisté, odvedli matku, která stále vykřikovala urážky. Ehrlich vše popsal tak, jak se to stalo, bez skrývání.
Bezdomovec vytáhl z řeky topícího se chlapce, a jeho matka místo vděčnosti začala na muže křičet.
Po vyšetřování byla matka zbavena rodičovských práv. Chlapec nejdřív zůstal u sousedky a později byl svěřen do pěstounské rodiny.
A Ehrlich zmizel — nikdo ho už na dvoře neviděl. Až po měsících si někdo vzpomněl, že to byl právě on, kdo zachránil dítěti život. Dítěti, které mohlo dopadnout ještě hůř, kdyby zůstalo u své matky.