Moje maminka říká, že jsem ještě tak maličký, že svět kolem sebe ani pořádně nevnímám…

Ale každý den, když mě drží v náručí, cítím, jak jí srdce bije tak rychle.

V noci často vůbec nespí.

Potichu přichází k mé postýlce, přikrývá mě, líbá mě na čelo a šeptá:

— „Jen buď zdravý… nic jiného nepotřebuji…“

Ještě neumím mluvit.

Nemohu jí říct, jak moc ji miluji.

Nemohu jí říct, že ji slyším, když pláče v domnění, že spím.

Nemohu jí říct, že pokaždé, když mě drží v náručí, mám pocit, že jsem to nejbezpečnější miminko na světě… 🥺❤️

Možná lidé tuto fotografii jen přejedou a žádný lajk mi nedají…

Protože zatím nemám co nabídnout.

Žádná krásná slova.

Žádné drahé hračky.

Žádnou slávu.

Jsem jen maličké miminko, které spinká v tom nejmenším oblečení, jaké mi maminka koupila… 🥹

Ale až jednou vyrostu…

Chci žít tak, aby maminka nikdy nelitovala všech těch probdělých nocí, které kvůli mně strávila… ❤️

Pokračování příběhu najdete v komentářích 👇👇

Až vyrostu, možná si na tyto noci nebudu pamatovat…

Možná si nevzpomenu, kolikrát maminka vstala jen proto, aby se ujistila, že dýchám.

Možná si nebudu pamatovat, jak si mě přitiskla k hrudi, když jsem plakal, a šeptala:

— „Jsem tady, moje zlatíčko… Maminka je tady…“

Možná si nevzpomenu, jak unavené měla oči ani kolikrát zapomněla jíst, protože se o mě starala.

Ale doufám, že moje srdce si bude pamatovat všechno.

Doufám, že až jednou budu dost silný na to, abych stál na vlastních nohou, nikdy nezapomenu na ruce, které mě jako první nosily.

A doufám, že až bude moje maminka starší, budu sedět vedle ní stejně, jako ona kdysi sedávala u mé postýlky.

Vezmu ji za ruku.

Políbím ji na čelo.

A řeknu jí:

— „Teď je řada na mně, abych se o tebe staral.“

Protože dnes jsem jen maličké miminko…

Ale pro svou maminku jsem celým jejím světem.

A jednou chci, aby věděla…

Že ona byla celým mým světem také. 🥹❤️