Claire Morganové bylo dvaapadesát let a stále byla pannou.

Nestýděla se za to. To ale neznamenalo, že nikdy netoužila po muži.

Byly noci, kdy ležela sama v posteli a přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby se konečně přestala ovládat. Kdyby se alespoň jednou nechala obejmout a políbit mužem a dovolila si užívat pocit, že je někým žádoucí, aniž by se okamžitě obávala toho, co přijde druhý den ráno.

I Claire měla své touhy.

Někdy velmi silné.

Když však byla mladá, slíbila si jednu věc:

Poprvé se nikdy neodevzdá muži, kterého bude zajímat její tělo víc než ona sama.

Claire se nikdy nepovažovala za nějakou výjimečnou krásku, ale její postava vždy přitahovala pozornost. Dokonce i v decentním oblečení bylo těžké skrýt její plné poprsí a ženské křivky.

Ve dvaceti jí mužské pohledy lichotily.

Později však pochopila, že být žádoucí a být milovaná jsou dvě naprosto odlišné věci.

Jeden muž předstíral vážný zájem celé dva měsíce, ale když odmítla s ním spát, začal se zlobit.

„Jak dlouho mám ještě čekat?“ vyjel na ni.

Jiný jí řekl:

„S takovou postavou, jako máš ty, proč všechno tak komplikuješ?“

Podobné zkušenosti přiměly Claire držet se svého slibu ještě pevněji.

Nechtěla jen přijít o panenství.

Chtěla si sama vybrat muže, který bude jejím prvním.

Když jí však bylo dvaapadesát, i ona už někdy začínala být unavená z nekonečného čekání.

Její nejbližší kamarádky – Vanessa, Laura a Michelle – si nikdy nenechaly ujít příležitost si z ní utahovat.

„Panna ve dvaapadesáti? To už je skoro historický unikát!“

„Kdybych měla tvoji postavu, dávno bych zapomněla, co znamená slovo panna.“

Claire se s nimi smála.

Potom se ale vrátila domů a přemýšlela, jestli na tom přece jen něco není.

A právě tehdy se objevil Adam.

Bylo mu pětapadesát, byl klidný, rozvedený a úplně jiný než muži, které Claire poznala předtím.

Uměl naslouchat.

Nikdy na ni netlačil.

Po jejich prvním rande ji nežádal, aby ho pozvala dovnitř.

A když ji poprvé políbil, zastavil se a tiše se zeptal:

„Chceš, abych pokračoval?“

Claire tu noc nemohla usnout.

Poprvé totiž měla pocit, že ji mužský polibek do ničeho nenutí.

Naopak v ní probouzel touhu po něčem dalším.

Během následujících týdnů tato touha stále sílila.

Když Adam položil ruku na její záda, Claire cítila, jak na to reaguje celé její tělo. Někdy to byla dokonce ona, kdo jejich polibky prodlužoval.

A když potom zůstala sama doma, konečně si dokázala přiznat:

„Toužím po něm.“

Ve dvaapadesáti letech byla Claire poprvé v životě připravená přestat být pannou.

O tři měsíce později ji Adam pozval na večeři do malého hotelu za městem.

Claire věděla, že v horních patrech jsou pokoje.

A poprvé neměla v úmyslu utéct.

Po večeři ji Adam políbil.

Claire zavřela oči a přitiskla se k němu.

Adam ji vzal za ruku.

„Jsi si jistá?“

Do očí se jí nahrnuly slzy.

„Ano.“

Po dvaapadesáti letech čekání si konečně přála, aby právě Adam byl jejím prvním mužem.

Vtom na stole zavibroval jeho telefon.

Claire náhodou zahlédla displej.

Zpráva byla od Vanessy.

Stálo v ní:

„Tak co, naše dvaapadesátiletá panna se konečně poddala? Nezapomeň na naši dohodu – jestli budeš dnes večer jejím prvním mužem, vyhráváš.“

Claire ztuhla.

Adam rychle popadl telefon.

„Claire, můžu ti to vysvětlit.“

Odstoupila od něj.

„Ty ses vsadil o moje panenství?“

Adam mlčel.

„Tři měsíce jsi mi lhal?“

Nakonec zašeptal:

„Na začátku… ano.“

Claire se zalily oči slzami.

Ještě před několika minutami mu chtěla svěřit to nejintimnější rozhodnutí svého života.

Teď nechtěla, aby se k ní vůbec přiblížil.

Popadla kabelku.

Ale než otevřela dveře, Adam řekl:

„Je tu něco, co ti Vanessa nikdy neřekla.“

Claire se otočila.

„Co?“

Adam vypadal vyděšeně.

Potom pronesl:

„Ta sázka nebyla jen o tom, jestli se můžu stát tvým prvním mužem. Jedna z tvých tří kamarádek do té dohody zahrnula ještě něco mnohem horšího… A pokud teď odejdeš, možná se nikdy nedozvíš, proč si ze všech mužů vybraly právě mě.“

Claire zůstala stát jako přimrazená.

Co její nejbližší kamarádky tajně domluvily s cizím mužem ohledně jejího panenství? A co jí Adam stále ještě neměl odvahu přiznat?

Celý příběh se sem nevešel. V prvním komentáři jsem zveřejnila pokračování o tom, co její nejbližší kamarádky naplánovaly za jejími zády, proč Adam ve skutečnosti souhlasil se schůzkami s dvaapadesátiletou pannou a co jí nakonec přiznal ve chvíli, kdy už stála u dveří a chtěla ho navždy opustit. To, co následovalo, úplně změnilo její pohled na něj, její přítelkyně i slib, který chránila více než padesát let.

Pokračování najdete níže 👉👉‼️‼️⬇️⬇️

Pokud ho nevidíte, změňte nastavení komentářů z „Nejrelevantnější“ na „Všechny komentáře“. 👇👇

ČÁST 2

Claire neodešla.

Ne proto, že by Adamovi důvěřovala.

To už rozhodně ne.

Zůstala, protože po dvaapadesáti letech, během kterých si chránila tu nejintimnější část svého života, potřebovala vědět, jak hluboce ji zradili lidé, kterým nejvíce důvěřovala.

Adam se posadil a položil telefon na stůl mezi ně.

Žádné výmluvy.

Žádné doteky.

Ani žádné pokusy ji uklidnit.

Potom jí řekl úplně všechno.

Vanessa ho oslovila několik měsíců předtím, než Claire vůbec poznala.

Popsala mu Claire jako výzvu.

Dvaapadesátiletou pannu, která odmítla každého muže, jenž na ni chtěl příliš spěchat.

Podle Vanessy Claire strávila tolik let přesvědčením, že dokáže rozpoznat sobecké muže, až začala být na své instinkty „příliš pyšná“.

Vanessa chtěla něco dokázat.

Že Claire není ničím výjimečná.

Že se správným mužem, dostatkem trpělivosti a pečlivě zvolenými slovy nakonec povolí jako každá jiná žena.

Adam se tomu nejprve zasmál.

Pak se však ozvalo jeho ego.

Nedávno prošel bolestivým rozvodem a zalíbila se mu představa, že dokáže získat ženu, která údajně odmítá úplně každého.

Bylo to odporné.

A Adam se ani nepokoušel předstírat, že to bylo jinak.

Vanessa mu poskytla informace.

Co má Claire ráda.

Čeho se bojí.

Co jí předchozí muži udělali špatně.

Dokonce mu prozradila i slib, který si Claire dala v mládí.

Adam toho využil.

Proto věděl, kdy se zastavit.

Proč nikdy nekomentoval její postavu.

A proč přesně věděl, jaký typ muže si Claire dokáže oblíbit a kterému bude důvěřovat.

Claire poslouchala a po tvářích jí tiše stékaly slzy.

Něžnost, o které si myslela, že patří pouze jim dvěma, najednou působila jako něco ukradeného.

„Kolik?“ zeptala se nakonec.

Adam vypadal zmateně.

„Cože?“

„Co jsi měl vyhrát?“

Sklopil oči.

„Nic.“

Claire se hořce zasmála.

„Teď mě ještě neurážej.“

„O žádné peníze nešlo.“

„Tak proč jsi to udělal?“

Adam se jí podíval přímo do očí.

„Protože jsem byl namyšlený idiot, který chtěl dokázat, že zvládne něco, co ostatní muži nedokázali.“

Ta odpověď bolela víc, než kdyby šlo o peníze.

Pro Adama bylo její panenství kdysi jen úspěchem.

Vítězstvím.

Něčím, čím se mohlo pochlubit jeho ego.

Claire vstala.

„Nenávidím tě.“

„Já vím.“

„A Vanessa?“

Adam k ní posunul telefon.

„Přečti si zprávy z posledních týdnů.“

Claire nechtěla.

Přesto to udělala.

Zprávy se postupně změnily.

Zpočátku Adam ve hře pokračoval.

Ale před několika týdny mu Vanessa napsala:

„Začínáš se na ni příliš vázat. Nezapomeň, o co tady jde.“

Adam odpověděl:

„Končím.“

Vanessa: „Vždyť jsi s ní ještě ani nespal.“

Adam: „Právě proto.“

O několik dní později přišla další zpráva.

„Takže všechna ta snaha byla úplně zbytečná?“

Adam odpověděl:

„Ona není něco, co se dá vyhrát.“

Claire si tu větu přečetla dvakrát.

Neznamenalo to, že by mu odpustila.

Nic nemohlo vymazat to, co udělal.

Ale vysvětlovalo to zvláštní odstup, kterého si v poslední době všímala pokaždé, když Vanessa začala žertovat o jejich vztahu.

Adam se už pokusil celou hru ukončit.

Jen neměl odvahu přiznat Claire, jak to všechno začalo.

A právě jeho zbabělost je nakonec přivedla až sem.

Claire mu vrátila telefon.

„Měl jsi mi to říct.“

„Ano.“

„Ve chvíli, kdy sis uvědomil, že ke mně něco cítíš.“

„Ano.“

„Ještě předtím, než jsem tady stála připravená svěřit ti něco, co jsem si chránila celý život.“

Adam sklopil hlavu.

„Ano.“

Claire zvedla kabelku.

Tentokrát ji Adam nezastavil.

Neřekl jí, že ji miluje.

Neprosil ji o další šanci.

Jen vytáhl z kapsy klíč od hotelového pokoje, položil ho na stůl a řekl:

„Pokoj je zaplacený. Zůstaň tady, pokud nechceš řídit. Já odcházím.“

Claire na něj překvapeně pohlédla.

„Ty odcházíš?“

„Už jsem ti jednou vzal možnost svobodně se rozhodnout, když jsem tě poznal na základě lži.“

Vykročil ke dveřím.

„Dnes večer ti už nevezmu další možnost volby.“

A potom odešel.

Claire zůstala v hotelovém pokoji úplně sama a plakala víc než za poslední roky.

Ne proto, že málem přišla o panenství.

Ale proto, že se málem dobrovolně svěřila muži, aniž by znala pravdu.

Druhý den ráno zablokovala Vanessu.

Potom Lauru.

A nakonec Michelle.

Teprve později zjistila, že Laura a Michelle o původní sázce věděly, ale věřily, že Vanessa nakonec přestane.

Nepřestala.

Smály se.

Všechno sledovaly.

A Claire měla pocit, že jejich mlčení z nich udělalo součást zrady.

Adam ji nekontaktoval.

Ani po týdnu.

Ani po měsíci.

Uběhly tři měsíce, když Claire obdržela malý balíček.

Uvnitř nebylo nic romantického.

Žádné květiny.

Žádné šperky.

Pouze ručně napsaný dopis.

„Nežádám tě, abys mi odpustila. Jen jsem chtěl, abys věděla, že jsem konečně pochopil rozdíl mezi tím, když si tě někdo svobodně vybere, a tím, když se tě někdo snaží získat jako trofej.“

Claire si dopis schovala.

Ale nezavolala mu.

O šest měsíců později se náhodou potkali v knihkupectví.

Adam vypadal hubenější.

A nějak starší.

Zdvořile se usmál a začal odcházet.

Claire ho však zastavila.

Zašli spolu na kávu.

O několik týdnů později na další.

Nedávali si žádné sliby.

Adam na ni nijak netlačil.

A o jejím panenství už vůbec nemluvili.

Začali znovu od začátku. Tentokrát bez Vanessiných instrukcí, bez toho, aby Adam přesně věděl, co má říkat, a bez toho, aby Claire předstírala, že se zrada nikdy nestala.

Trvalo téměř další rok, než mu Claire začala natolik důvěřovat, aby mu řekla, že ho miluje.

A ještě mnohem déle, než se rozhodla udělat to, co si celý život tak pečlivě chránila.

Když ta noc konečně přišla, Adam se jí nezeptal, jestli je „připravená přestat být pannou“.

Nepovažoval to za žádné vítězství.

Byla to Claire, kdo se k němu jako první přitiskl.

A tentokrát za tím nebyla žádná sázka.

Žádní diváci.

Žádné kamarádky čekající na zprávu.

Žádný muž, který by si chtěl něco dokazovat.

Byla tam jen Claire a její vlastní rozhodnutí.

Druhý den ráno se probudila dříve než Adam.

Několik vteřin jen tiše ležela.