Bylo to tiché a obyčejné ráno v jedné obytné čtvrti, když strážník Sidorov a jeho služební pes Ralf dostali úkol prohledat starý dům, který byl oficiálně prázdný už několik měsíců. Patřil starší vdově jménem Galina Artjomjevna, jež nedávno zemřela.

Ale obyvatelé sousedství nebyli v klidu. Čím dál častěji hlásili podivné jevy: světla, která se v noci rozsvěcela, stíny za závěsy, kroky, šeptání. Ve domě, kde podle všech údajů nikdo nežil.

Když Sidorov a Ralf vešli dovnitř, něco hned nesedělo. Místo prachu, vlhkosti a pachu opuštěnosti — vzduch byl svěží, voněl po levanduli a podlaha byla čistá. Ani stopa zanedbanosti. Něco bylo zjevně v nepořádku.

Zatímco jeho kolega prohledával horní patro, Sidorov s Ralfem pokračovali chodbou v přízemí. A právě tam začalo něco, co se posléze stalo jedním z nejvíce znepokojivých případů v jejich kariéře.

Ralf se náhle zastavil. Srst mu stočila, začal vrčet a pak zuřivě štěkat. Jeho oči byly upřeny na velký obraz na zdi — portrét ženy s dvěma dětmi, malovaný starobylým stylem, v tmavých a chladných tónech. Ten portrét působil nepříjemně, jako by tam nepatřil.

Pes začal tahat vodítkem, neúnavně se snažil přiblížit k obrazu. Sidorov nasvítil portrét baterkou. Na první pohled – nic divného. Ale Ralf nepřestával štěkat. Jako by věděl něco, co lidské oko vidět nemohlo.

Policista opatrně sundal obraz. Za ním — jen zeď. Alespoň tak to vypadalo. Ale jeho oko zaznamenalo jemnou spáru. Prsty ucítilí mírné vydutí a zmáčkl je.

Stěnový panel se otevřel. Tiché „cvak“.

Za ním byla skrytá komora. Ne větší než skříňka, ale plná šokujících odhalení.

Uvnitř bylo desítky pasů, občanských průkazů, bankovních karet, svazky klíčů, fotografie. Bankovky v různých měnách a dokumenty na cizí jména. Na některých fotografiích byla tvář přeškrtnutá červeným fixem — jako vymazané osudy.

Sidorov ztuhnul. To nebyl obyčejný úkryt. Byla to archiv něčí zločinecké činnosti. Každý dokument skrýval tajemství, každá fotografie — možnou oběť. Zdálo se, že toto místo bylo kontrolním centrem něčí sítě — tiché, precizní, smrtící.

Byl přivolán vyšetřovací tým. A přišel ještě větší šok.

V suterénu byla objevena další tajná místnost — větší a ještě nebezpečnější. V ní: starý psací stroj, rukavice, lepicí páska, mapy s vyznačenými body a daty. Byly tu i seznamy se zašifrovanými jmény. Některá z těchto jmen se shodovala s osobami, které byly hlášeny jako pohřešované během posledních deseti let.

A tehdy se otevřela nejděsivější otázka: Opravdu Galina Artjomjevna existovala?

Sousedi říkali, že byla tichá, uzavřená žena. Ale nikdo ji skutečně neznal. Dopisy, které přicházely, byly adresovány na různá příjmení. Bez příbuzných, bez dokumentů o jejím minulém životě. Dokonce i její smrt, která se na první pohled jevila jako přirozená, najednou taková nebyla.

Dům byl zapečetěn. Vyšetřování se rozšířilo. Díky stopám v tajné místnosti byli identifikováni a zatčeni první podezřelí. Ale někteří stále unikají.

Nicméně jedno je jisté: bez Ralfa by se nic z toho neodhalilo. Neucítil strach, ale pravdu. Jeho štěkot otevřel zeď — a odhalil temnou stránku domu, který vypadal naprosto obyčejně.

Tento případ otřásl i tím nejzkušenějším vyšetřovacím týmem. Ukázal, že skutečný děs se ne vždy skrývá ve stínech. Někdy je hned před námi — za uměním, za vůní levandule, za úsměvem staré ženy… A jen jedno zvíře s instinktem to dokáže odhalit.

Спросить ChatGPT