Probudili jsme se kvůli prudkému štěkotu psa, který seděl uprostřed místnosti a upřeně zíral na strop. A pak jsme si na stropě všimli něčeho hrozného a zavolali jsme policii. 😱😱
Dnes v noci nás probudil hlasitý a ostrý štěkot.
Nejdřív jsem ani nechápala, co se děje – v místnosti byla tma, srdce mi bušilo a pes nepřestával štěkat, jako by nás chtěl varovat před něčím strašným.
Manžel náhle rozsvítil lampu a oba jsme se posadili na postel. Pes stál naproti rohu místnosti a bez přestání zíral na jedno místo.
„Zase vidí duchy,“ pokusila jsem se o vtip, ale hlas se mi třásl.
Tentokrát nám ale do smíchu nebylo. Únava, vztek z toho, že nás probudili uprostřed noci, a zvláštní napětí v místnosti udělaly ten okamžik mimořádně znepokojivý.
Poprosila jsem manžela, aby psa odvedl do jiné místnosti, abychom se mohli v klidu vyspat. Ale jakmile se k němu manžel natáhl, pes se vytrhl a znovu se vrhl k tomu samému rohu, vrčel a štěkal.
„No tak co chceš? Proč nás nenecháš spát?“ řekl podrážděně manžel.
Ale pak ztuhl. Pozorně se podíval na místo, kam pes neustále zíral.
„Rychle zavolej policii,“ řekl najednou ostře.
„Proč? Co tam je?“ zeptala jsem se třesoucím se hlasem a podívala se tam také.
A tehdy jsem uviděla něco hrozného… Přímo v naší ložnici 😱😱
Pokračování v prvním komentáři 👇👇
V rohu, téměř neviditelný, mezi záhyby tapet a stínem od skříně, byl malý černý bod – objektiv kamery.
S manželem jsme ztuhli. Kamera byla tak pečlivě maskovaná, že bychom si jí bez psa nikdy nevšimli.
Policie přijela za půl hodiny. Důstojníci zařízení odstranili, připojili k notebooku a zkontrolovali záznamy.
Nepodařilo se zjistit tvář pachatele – někdo předem zamaskoval svou činnost, ale policie řekla, že takové kamery se obvykle používají buď ke špehování nájemníků, nebo ke sběru kompromitujících materiálů.
S manželem jsme se snažili pochopit – komu by to mohlo být k čemu? Neměli jsme nepřátele, nic cenného jsme doma neměli.
O pár dní později nám volal vyšetřovatel. Kamera byla připojena k síti a přenášela záznamy na server, který se nacházel ve sklepě sousedního domu.
Když tam vtrhli s domovní prohlídkou, zjistili, že jeden z našich sousedů – tichý, nenápadný muž středního věku – roky sbíral podobné záznamy z bytů různých nájemníků.
Dokonce schovával kamery i v bytech, kam ho lidé pozvali „na šálek čaje“, využívaje jejich důvěry.
Ale to nejděsivější – mezi stovkami souborů našli složku s naším jménem. Uvnitř byly záznamy z posledních týdnů. Každý náš pohyb, rozhovory, dokonce i ty nejintimnější chvíle – všechno tam bylo.
Soused byl zatčen.
A pes? Ten se pro nás stal skutečným hrdinou. Kdyby nebylo jeho nočního štěkotu, žili bychom dál pod cizím dohledem, aniž bychom o tom tušili.