Letěla jsem se svým půlročním synem. No ano, i maminky občas musí vyjít někam mimo domov – do obchodu, k lékaři, a dokonce i do letadla. Jenže jakmile se objevíš na veřejnosti, všichni se začnou dívat odsuzujícím pohledem, jako by když dítě zapláče – mohla za to jenom ty. Přitom je to jen miminko, ještě nic nechápe.

Podobná situace se stala i během našeho letu. Celé tři hodiny se můj syn nemohl uklidnit: nechtěl spát, plakal, vrtěl se.

Snažila jsem se ho houpat, zpívala mu, dávala hračku – ale nic nepomáhalo. Cestující se otáčeli, koukali po nás a povzdychovali si. A já seděla s těžkým kamenem v hrudi: co jsem mohla dělat?

Nejhorší bylo, že vedle mě seděl muž v přísném obleku. Pořád po mně házel nespokojené pohledy. V jednu chvíli to nevydržel, prudce se otočil a procedil:

„Tak ho konečně uklidněte, dejte lidem odpočinout!“

Zmateně jsem odpověděla:

„Je to miminko, co mám dělat? On ještě nic nechápe.“

„Mně je váš potomek ukradený, já chci spát,“ odsekl zlostně a začal na mě chrlit ještě víc nepříjemných slov.

Třásly se mi ruce, těžce jsem dýchala, sotva jsem se držela. Měla jsem pocit, že omdlím přímo na místě.

Najednou přišla letuška. Klidně a zdvořile se obrátila na muže:

„Pane, mohu vám nabídnout sluchátka?“

„Mně žádná sluchátka netřeba,“ vybuchl. „Já chci, abyste umlčeli to dítě!“

A tehdy se stalo něco nečekaného. Jeden z cestujících, statný chlap s plnovousem a drsným výrazem, vstal ze svého místa. Podíval se na nás, jako by také chtěl něco říct o mém dítěti, ale najednou udělal něco, co mě překvapilo 😢🫣

Muž obrátil svůj tvrdý pohled na souseda v obleku:

„Chlape, ty nemáš děti? Nebo jsi nikdy nebyl dítětem? To je přece miminko, bojí se. Podívej se na jeho matku: celá se třese. Nemáš kousek svědomí?“

Jeho tón byl pevný a neústupný. Muž v obleku okamžitě zmlkl a tiše zamumlal:

„No… já jsem si jen chtěl odpočinout.“

„Tak odpočívej,“ řekl vousáč už mírněji. „Normálně ti nabídli sluchátka. Nechceš? Tak si sedni jinam. Ale přestaň se navážet do matky s dítětem. Nebo to špatně dopadne!“

Po těchto slovech ten muž zmlkl, neochotně vzal sluchátka, něco si zamumlal pod nos a do konce letu už nic neřekl.

A já poprvé za ty tři hodiny vydechla úlevou. Muži z letadla – jestli tohle čteš, děkuju ti!