Na policejní stanici panoval klid. Bylo asi deset hodin dopoledne. Najednou vešla rozhodným krokem starší žena, kolem sedmdesátky, a vedla na vodítku zrzavého a nápadně obézního psa. Pes vrtěl ocasem, poskakoval na místě a působil – mírně řečeno – až příliš živě.

„Dobrý den. Potřebuji mluvit s vaším velitelem,“ řekla klidně žena.

Službu konající policista zpočátku nechápal, co tím myslí.

„Paní, chcete podat trestní oznámení?“

„Ne. Chci prozradit tajemství. Velmi důležité. Týká se mého psa. A možná i něčeho víc…“

„Psa?“ zopakoval policista překvapeně a podíval se na zvíře, které se mezitím snažilo opřít předními tlapami o pult, s vyplazeným jazykem.

„Ano… Víte, on je… jak to říct… poslední dobou až moc veselý. Dokonce příliš.“

„Paní… pokud má váš pes nějaký problém, hned naproti je veterinární klinika.“

„Ne!“ přerušila ho rázně. „Vy tomu nerozumíte. Žiju sama. Jsem s ním každý den. Vidím, že se něco změnilo. Nejde jen o to, že si užívá života – on se chová, jako by… byl pod vlivem!“

Policista svraštil čelo.

„Chcete říct, že váš… pes… bere zakázané látky?“

„Nevím! Ale prosím – nechte mě mluvit s někým. Nechte psa prověřit. Cítím, že se děje něco divného.“

Nastalo trapné ticho. Jeden z mladších policistů pošeptal:

„Pane, máme zavolat doktora? Nebo… sociálku? Ta paní není v pořádku.“

Ale zkušený seržant náhle řekl:

„Odveďte ji do výslechové místnosti. Promluvím s ní.“

A tehdy policie objevila něco opravdu děsivého a neobvyklého 😱😱

Starší žena si sedla naproti seržantovi. Pes, sedící u jejích nohou, dál poskakoval jako na pružinách.

„Začněme od začátku. Jak dlouho se takhle chová?“

„Asi týden. Předtím byl apatický, klidný. Jak se na psa jeho věku a váhy sluší.“

„Čím ho krmíte?“

„Jediným druhem krmiva. Speciálním pro starší psy, značka CanBest. Vždycky ho jedl. Miska ráno a večer. Filtrovaná voda. Žádné kosti, žádné pamlsky. Ven chodíme dvakrát denně – ráno do parku za domem a večer k jezeru.“

„Jsou tyto místa nějak hlídaná?“

„No… park občas hlídkuje policie. U jezera nikdo není. Je tam klid.“

„Rozumím. A kde kupujete krmivo?“

„Pořád ve stejném obchodě poblíž domu. Mám dokonce věrnostní kartu. Ale poslední balení jsem objednala online – kurýr ho přinesl až domů. Stejné balení, stejná příchuť… ale za pár dní začal skákat jako blázen.“

Seržant nařídil poslat zbytky krmiva do laboratoře. Pro jistotu veterináři provedli testy, zda v těle zvířete nejsou nějaké látky.

O dva dny později přišla zpráva: ve vzorcích našli stopy syntetických psychostimulantů – obdobu zakázaných látek, maskovaných jako lipofilní přísady.

Krmivo skutečně pocházelo od renomované firmy, ale obal… byl padělaný.

Zároveň test psa ukázal stopy těchto látek v krvi, i když v nízké koncentraci. To vysvětlovalo jeho „veselé“ chování.

Brzy se podařilo vystopovat sklad, odkud pocházelo „padělané“ krmivo. Pod rouškou krmiva pro psy se v regionu distribuovaly malé dávky psychoaktivních látek.

Podle plánu pachatelů měly tyto mikro dávky postupně vyvolat závislost u zvířat, aby majitelé kupovali jen tuto „značku“.

Starší žena tak nevědomky spustila rozsáhlé vyšetřování. Její pes nebyl jediný – laboratoře potvrdily dalších 12 případů v sousedních čtvrtích.

Začala vlna kontrol v obchodech, u dodavatelů i v online prodeji.

Seržant znovu zavolal ženu.

„Paní, možná jste zachránila desítky rodin. Děkujeme.“

Předal jí oficiální poděkování.

Pes mezitím ležel pod stolem, trochu ospalý – po veterinární detoxikaci.

„Doufám, že zase bude líný jako dřív,“ usmála se žena.

„No, kdyby něco – jsme tu. A váš pes zůstane pod dohledem… pro jistotu.“

Oba se zasmáli.