Syn stál u rakve své matky. Všechno vypadalo tak, jako by ho přemohla zármutek: vlhké oči, lehce se třesoucí ruce. Příbuzní a sousedé, kteří se shromáždili kolem, po něm nenápadně pokukovali a soucitně přikyvovali. Nikdo netušil, že uvnitř něj nevládne smutek, ale chladný výpočet.

Už dávno se od matky odcizil. Volal jí jen tehdy, když potřeboval peníze — a vždy měl nějakou výmluvu: jednou dluh, podíl v podnikání, jindy problémy v práci. Matka věřila svému jedinému synovi, pomáhala mu, aniž by tušila, že její dobroty jen zneužívá. A tak jednou ráno syn dostal špatnou zprávu o mámě — náhle a předčasně zemřela na infarkt.

Pro syna to byla příležitost, protože po matce měl zdědit firmu, dům a auto. Jiných dědiců nebylo.

Na pohřbu plakali všichni: ženy si zakrývaly tváře černými šátky, muži stáli s vážnými výrazy a utírali si slzy. Jen syn zůstával chladný. Ale kvůli zdání, kvůli obrazu „milujícího syna“ přistoupil k rakvi. Naklonil se nad matkou, předstíral hořký pláč, setřel neexistující slzu. Lidé mu věřili, mysleli si, že truchlí.

Uvnitř něj to bylo úplně jinak. „Konečně je konec tvé nadvládě, teď je všechno moje,“ pomyslel si a dokonce se usmál. Aby to zakryl, naklonil se k matčině tváři a zašeptal:

— Teď jsou tvoje peníze moje… Lakomá mrcho.

Chtěl se narovnat a vrátit se na své místo, když si najednou všiml zvláštního pohybu v rakvi a z hrůzy málem upadl na zem 😱😱

Nejdřív se zdálo, že jde o klam očí — lehké cuknutí ruky nebo záhybu šatů. Ale když matčiny víčka zavibrovala, podlomily se mu nohy.

Rakev jako by ožila. Žena pomalu otevřela oči a její pohled byl plný síly. Přítomní zalapali po dechu, někteří vykřikli, ale nikdo nedokázal odtrhnout oči.

— Takže nelhali mi… — její hlas zněl tiše, ale jasně. — Tobě jde jen o mé peníze. A mě… nenávidíš. Všechno jsem slyšela.

Syn zbledl, dech se mu zadrhl a ucouvl, málem upadl na zem. Zdálo se, že se pod ním hroutí půda. Všechny pohledy se upřely na něj a přetvářka se stala zbytečnou.

Ukázalo se, že pohřeb byl nahraný. Lékaři a blízcí matky věděli o její „smrti“. Přežila po infarktu, ale rozhodla se sehrát to jinak: vyzkoušet, jak se její syn zachová.

A nyní se pravda odhalila před všemi. Ten, kdo chtěl zdědit její majetek, zůstal s prázdnýma rukama.

Slzy už byly opravdové, ale ne ze smutku — z hrůzy a studu.