V autobuse seděl policista v uniformě. Vedle něj, na předním sedadle, byl jeho věrný služební pes – chytrý husky. Pro cestující to už byl známý pohled: pes nikoho neobtěžoval, tiše se díval z okna, sledoval míhající se krajinu a zdálo se, že si užívá klidnou cestu.

Ale najednou, někde uprostřed trasy, se všechno změnilo.

Uši huskyho se prudce vztyčily. Jeho pohled se napjal, jako by zachytil sotva slyšitelný, ale znepokojující signál. Nejprve tiše zakňučel, pak náhle vyskočil ze sedadla a vrhl se k řidiči autobusu.

Služební pes se opřel tlapami o přístrojovou desku, přitiskl čumák k čelnímu sklu a začal hlasitě štěkat. Jeho štěkot byl dutý, pronikavý, s vrčením – jako by vyžadoval okamžitou reakci. Střídavě škrábal packami po palubní desce, pak se díval přímo na silnici a znovu na řidiče, jako by mu chtěl něco sdělit.

Řidič autobusu, asi pětačtyřicetiletý muž, se snažil zpočátku nevšímat si toho. Autobus byl plný lidí – nemohl riskovat jejich životy. Držel volant pevně, snažil se soustředit na cestu a ignorovat podivné chování psa. Jenže čím déle to trvalo, tím naléhavěji pes štěkal, vrčel a doslova „tahal“ jeho pohled k silnici.

A tehdy to řidič sám spatřil.

— Bože! — vykřikl a prudce dupnul na brzdy.

Autobus s děsivým skřípotem pneumatik zastavil. Cestující to nadskočili, ozvaly se výkřiky překvapení, ale řidič se ani neohlédl. Celou pozornost měl upřenou před sebe, protože tam bylo…

Před nimi se rozprostřela hrůzná scéna: obrovská nehoda. Několik aut se srazilo, některá se převrátila, jiná byla zcela zdemolovaná.

Na silnici i na krajnici leželi zranění lidé, někdo se snažil zvednout, jiný sténal bolestí. Do vzduchu stoupal dým, šířil se pach benzínu a spálené gumy.

Řidič pochopil — jen o pár vteřin později a jejich autobus by se stal součástí té tragédie. Stovky životů — pasažérů, dětí, starších lidí — mohly být zmařeny.

A právě pes jako první vycítil nebezpečí. Kdyby nebylo jeho ostrých instinktů, jeho zoufalého štěkotu — autobus by narazil do jedné z pomačkaných aut.

Lidé v autobuse si uvědomovali, že se právě vyhnuli neštěstí. Pohledy cestujících směřovaly k huskymu, který stále stál u čelního skla, napjatý a neodvracel oči od silnice.

Policista, jeho pán, ho pohladil po hřbetě a tiše řekl:

— Šikovný kluku. Ty jsi nám všem zachránil život.