Skupina turistů se vydala na túru malebným lesem. Postavili stany, rozdělali oheň, smáli se, zpívali písně a užívali si odpočinku. Všechno bylo dokonalé, dokud si někdo nevšiml, že jeden z nich – muž kolem pětatřiceti let – zmizel.

Nejdříve tomu nikdo nepřikládal význam: mysleli si, že jen odešel něco vyfotit a brzy se vrátí. Jenže minuty ubíhaly a neklid sílil.

Mezitím muž kráčel lesem s fotoaparátem v rukou. Jeho pozornost upoutala neobvyklá rostlina u stezky – zastavil se, udělal pár snímků a když vzhlédl, s hrůzou zjistil, že cesta zmizela. Rozhlédl se kolem – všude jen husté houštiny.

— Haló! — zakřičel. — Jsem tady!

Odpovědí mu však bylo jen ticho. Vydal se nazdařbůh, doufaje, že narazí na hlasy nebo kouř z ohně, ale každou minutou se ztrácel víc a víc. Voda v lahvi rychle došla, jídlo neměl vůbec. Les se postupně stmíval, chladl a strach sílil.

Několik hodin volal o pomoc, ale nikdo neodpovídal. A najednou v tichu zaslechl podivný zvuk – jako chrapot či sténání. Zastavil se, srdce mu bušilo. Očekával vlka nebo kance, ale z křoví se vynořil jelen.

Jenže zvíře bylo v nouzi: jeho krk a tělo byly pevně omotány provazem. Jelen se zmítal, chraptěl, sotva dýchal.

— Bože… — vydechl turista a opatrně se přiblížil. — Klid, nejsem tvůj nepřítel. Pomůžu ti.

Pomalu natáhl ruce, aby zvíře nevyděsil. Jelen podupával, funěl, ale neutekl – jako by chápal, že mu člověk opravdu chce pomoci.

Muž vytáhl nůž a s napětím začal řezat silný provaz. Při každém zářezu se jelen trhl, ale postupně se uklidňoval.

Nakonec provaz sklouzl na zem. Zvíře se zhluboka nadechlo a strnule pohlédlo přímo na muže.

— Hotovo, jsi volný… — vydechl muž a ustoupil.

A v tu chvíli se stalo něco neuvěřitelného, po čemž stál muž v šoku, nevěda, co si počít 😲😱

Jelen vydal zvláštní táhlý zvuk, skoro jako volání. Pak se pomalu vydal hlouběji do lesa, ohlédl se přes rameno, jako by ho zval, aby šel za ním.

Muž zaváhal, ale podivný pocit mu napověděl: musí následovat zvíře. A tak se vydal za ním.

Půl hodiny se prodírali houštinami. Turista už sotva stál na nohou, ale pokračoval za svým nečekaným průvodcem. A najednou v dálce zahlédl světélka.

Srdce mu poskočilo: byl to oheň. Vyšel na mýtinu, kde jeho přátelé seděli kolem ohně, ustaraní a vyděšení jeho zmizením.

Muž se otočil, aby jelenovi poděkoval, ale zvíře už tam nebylo. Jen slabé zapraskání větví v dálce napovědělo, že se rozplynul v nočním lese.