V poslední době se moje pětiletá dcera začala chovat velmi zvláštně. Vždycky byla poslušné a chytré dítě, snadno se učila všemu novému a nikdy nebyla vybíravá u jídla. Ale najednou si vytvořila zvyk, který mě opravdu znepokojil.

Kdykoli jsem ji zavolala k obědu, odmítala si sednout ke stolu. Místo toho si vzala talíř a šla do koupelny, kde si předem připravila malou židličku. Tam se zamkla a začala jíst až potom. Když dojedla, vyšla ven s prázdným talířem, jako by se nic nestalo.

V jiných chvílích tam nikdy nechodila si hrát nebo sedět – koupelna se pro ni stala výhradně místem k jídlu. Nejprve jsem si říkala: „To je určitě jen hra, brzy ji to přejde.“ Ale když se to opakovalo každý den celý měsíc, vyděsila jsem se. Hlavou mi běžely ty nejhorší myšlenky: co když s ní něco není v pořádku?

Mluvit s ní bylo zbytečné – na mé otázky odpovídala mlčením. Proto jsem se rozhodla: ráno jsem do koupelny nainstalovala skrytou kameru, abych ji mohla sledovat.

Když přišel čas oběda, znovu si vzala talíř, šla do koupelny, zamkla se a posadila na svou židličku. Nejdřív jedla klidně. Ale pak se stalo něco, co mě šokovalo 😨😱

Najednou moje dcera nahlas řekla:

— Je konec! Alex nic nedostane!

Málem mi vypadl telefon z ruky. Alex je její starší bratr.

Později jsem si zavolala syna a přísně se ho zeptala:

— Víš, proč tvoje sestra pořád jí v koupelně?

— Ano, vím, — odpověděl klidně.

— A proč tedy?

Bála jsem se vyslechnout jeho odpověď.

— Ta malá strašpytelka se bojí, že jí ukradnu jídlo. Proto se zamyká.

— A už jsi jí někdy ukradl jídlo?

Můj syn pokrčil rameny:

— Ano, párkrát. Nemůžu za to, že její jídlo je vždycky lepší.

A tehdy mi bylo všechno jasné. Vymýšlela jsem si děsivé scénáře, a přitom to bylo mnohem prostší. Moje dcera se jen bála, že jí bratr zase vezme kousek z jejího oblíbeného jídla.

A protože je velmi urážlivá a rozhodná – rozhodla se svou porci chránit za každou cenu.