Nedávno jsem v metru byl svědkem scény, která mi zůstane dlouho v paměti.

Do vagónu vstoupila mladá maminka s kočárkem. Dítě nejprve spalo, ale brzy se probudilo a začalo hlasitě plakat. Žena se omluvila lidem kolem a tiše řekla:

— Promiňte, on je prostě hladový.

Aniž by čekala, až se dítě uklidní, vytáhla plenu a začala dítě krmit přímo ve vagónu. Lidé kolem se chovali velmi ohleduplně: někdo se otočil k oknu, někdo prostě předstíral, že si ničeho nevšiml. Zdálo se, že situace se vyřešila pokojně.

Ale vedle matky seděla starší žena. Náhle se prudce otočila k mladé mamince a hlasitě řekla:

— Co to děláš? Tady sedí muži! Neni ti to trapné?

— Ale dítě je hladové… — odpověděla matka tiše. — To je přirozený proces.

— Přirozený?! Za naše doby těhotné ženy vůbec nechodily po ulicích, styděly se, a vy, mládež, jste úplně ztratili svědomí! To je odporné!

— Můžete se nedívat, — klidně poznamenala matka. — Ostatní přece nekoukají.

— Ach, a ještě se bráníš! Už vůbec se neumíte chovat k starším.

Maminka se snažila nereagovat, ale babička se rozčilovala stále hlasitěji, mávala rukama a přitahovala pozornost celého vagónu. Situace byla nepříjemná.

A najednou zasáhl mladý muž, který stál celou dobu nedaleko. Udělal to, po čem byl celý vagón v šoku 😱😱.

Sundal si bundu, přistoupil k matce a opatrně ji spolu s dítětem přikryl.

— Takto to bude lepší, — řekl a otočil se k starší ženě. — Doufám, že teď konečně přestanete. Už není síla poslouchat vaše „za naše doby“. Vaše doby už skončily. Teď jsou jiné pořádky.

— To není tvoje věc, — přerušila ho žena hrubě.

— Zmlkněte, nebo se přesuňte, jinak to bude špatné.

— Hrozíš mi? — vzplanula babička.

— Ano, přesně tak, — klidně odpověděl muž. — Už stačilo, vy jste taky žena, místo toho, abyste ji podporovala, děláte problémy.

Vagónem se rozhostilo ticho. Starší žena odfrkla, ale neodvážila se hádat. Na další zastávce vystoupila, jako by nic neudělala.

A maminka, přikrytá bundou, klidně dokrmila své dítě.