V lese panovalo tísnivé ticho, narušované jen tlumeným sténáním staršího muže. Několik urostlých chlapů s drsnými tvářemi a drzými úšklebky obklíčilo starce. Jeho šedivé vlasy byly rozcuchané, tvář špinavá — bandité ho shodili na zem a teď, kopnutím boty, od něj vyžadovali peníze.

— No tak, dědo, kde máš schovaný prachy? — zavrčel jeden s jizvou přes tvář. — Víme, že něco máš!

Stařec bezmocně zakrýval hlavu rukama, ale rány neustávaly. Bavili se jeho slabostí, jako by to byla zábava.

Najednou se ozval ostrý ženský hlas:

— Dost!

Všechny hlavy se naráz otočily. Z mlhy se objevila žena ve vojenské uniformě. Bylo jí kolem pětatřiceti. Vysoká, statná, s pevným pohledem a jistým krokem.

Na okamžik bandité znejistěli, ale pak se jim na tvářích objevily dravé úsměvy. Zalitě se na ni podívali.

— No teda, to je kousek, — ušklíbl se jeden a sjel ji chtivým pohledem. — A co taková kočka dělá sama v lese?

— Podívejte na její nohy… — zachraptěl druhý, hlasitě nasál vzduch. — A voní… mmm… sladce.

— Jestli jsi tu sama, znamená to, že kolem není žádný chlap, co by tě chránil, — přidal se třetí. — My se o tebe postaráme líp než kdokoliv jiný.

— Asi ti je zima, nechceš, abychom tě zahřáli? Umíme se skvěle starat o osamělé, krásné holky.

Plivali odporné fráze, smáli se a mrkali po sobě, jako by našli nečekanou kořist. Žena ale nereagovala. Klidně si klekla ke starci a zkontrolovala mu dech a puls.

— Ty jsi hluchá? — jeden z banditů ji chytil za ruku.

Žena zvedla oči. V jejím pohledu nebyl ani strach, ani panika.

— Sundejte ty špinavé ruce, — pronesla pevným hlasem.

— Aha, takhle? — zachechtal se jejich vůdce. — Ty si dovoluješ drzosti? No tak, chlapi, je čas tuhle blbku naučit slušnému chování!

Řekl to a prudce ji strhl k sobě, chtěl ji obejmout. Ale v tu chvíli se stalo něco, co nikdo z nich nečekal.

Žena mu vykroutila ruku, kolenem ho udeřila do břicha a pěstí do obličeje. Ozvalo se křupnutí — a obr se skácel do trávy, tisknouc nos, z něhož se valila krev.

— Co to… — zařval další a vrhl se na ni.

Její pohyby byly ale rychlé a přesné, jako u šelmy. Obratné otočení těla — a útočník skončil na zemi, bez rovnováhy. Další úder loktem, skok — a třetí se svíjel v bolesti.

Jeden po druhém padali bandité, křičeli a nadávali. Jejich smích se změnil ve výkřiky bolesti a paniku.

Poslední, třesoucí se, ustoupil:

— Kdo… kdo jsi?!

Žena se narovnala, uhladila si uniformu a chladně pronesla:

— Kapitán speciálních jednotek.

Ticho.

Za pár minut dorazili na místo její spolubojovníci. Bandity spoutali a odvedli na stanici. Starce opatrně zvedli, posadili do auta a odvezli do nemocnice.

Než odešla, stařec ji chytil za ruku a zašeptal:

— Děkuju… zachránila jsi mi život.

Žena jen přikývla, její tvář zůstala klidná. Pro ni to nebyl hrdinský čin, ale pouhá součást povinnosti.