Moře bylo neklidné: nad horizontem se stahovaly tmavé mraky, vítr zvedal vlny a stará zrezivělá loď se pomalu prodírala proudem. Námořníci, stojící na palubě, upřeně pozorovali vodní hladinu, a najednou si jeden z nich všiml něčeho neobvyklého.

— Podívejte! — vykřikl lodník a ukázal rukou. — Tam je pes ve vodě!

Všichni se okamžitě seběhli k zábradlí. Před nimi skutečně plaval německý ovčák, osamělý, uprostřed nekonečného moře. Námořníci se na sebe udiveně podívali: odkud se tu mohl vzít pes?

— Musel se ztratit… Musíme ho vytáhnout, — řekl kapitán.

Loď začala pomalu připlouvat blíž, aby ho dostali z vody, ale náhle pes, když si všiml lidí, nezačal k nim plavat, ale naopak se obrátil a jistě zamířil někam do dálky, opačným směrem.

— Co je to za čertovinu? — zamumlal jeden z námořníků. — On nechce, abychom ho zachránili…

Zvědavost i neklid zvítězily a námořníci se rozhodli následovat zvíře. Několik minut se drželi za psem, až náhle před sebou spatřili něco, z čeho jim ztuhla krev v žilách

Na vlnách se houpaly trosky dřevěného člunu. Mezi úlomky a prkny se sotva nad vodou drželi lidé — vyčerpaní, zesláblí, oči plné zoufalství. Už téměř neměli sílu bojovat s vlnami.

— Lidé přes palubu! — zakřičel kapitán.

V tu chvíli se posádka vrhla do záchranné akce. Spustili lana, nafukovací vor a sítě. Námořníci jednoho po druhém vytahovali trosečníky, kteří sotva nacházeli sílu zvednout ruce.

Mezi zachráněnými byla žena a dva dospívající chlapci. Jejich tváře byly bledé, rty zmodralé zimou.

Když byli všichni už na palubě, žena se slzami přitiskla k sobě mokrého ovčáka, který se vyšplhal na loď jako poslední. Ukázalo se, že to byl jejich věrný pes.

Když loď zachvátila náhlá bouře, plavidlo se rozpadlo na kusy. Lidé několik hodin zápasili s vlnami, síly ubývaly, naděje mizela.

Ale právě pes jako první zahlédl přibližující se loď. Chápal, že jen tak může zachránit své pány, a tak se vydal naproti, aby přitáhl pozornost námořníků.

— To on nás zachránil… náš hrdina, — zašeptala žena se vzlyky.

Námořníci mlčky hleděli na zvíře. V jejich očích byl obdiv a úcta. I ostřílení mořeplavci, kteří už viděli mnoho tragédií a zázraků, nikdy nezažili takovou oddanost.