Na záznamu jsem zaslechl tlumený zvuk – jako by se někdo pomalu přibližoval. Otočil jsem se, ale nikde nikdo nebyl. Pomyslel jsem si, že se mi to jen zdálo.

Později, když jsem se na záznam díval znovu, všiml jsem si něčeho zvláštního: za štěnětem se ve stínu skrývala postava muže, který mě pozorně sledoval.

Druhý den jsem se na to místo vrátil spolu se štěnětem, kterému jsem dal jméno Patch. Umyl jsem ho, nakrmil a ubytoval v teple. Ale po tom muži nebylo ani stopy. Prohledal jsem každý kout, aniž bych našel sebemenší vodítko.

Ukázal jsem video policii. Ti vzali situaci velmi vážně a posílili hlídky. Ale v hloubi duše jsem věděl — záhada zůstala nevyřešená.

Dnes je z Patche veselý a zdravý pes. Už se nebojí ani zvuků, ani lidí a každý večer mě radostně vítá. Ale někdy, když padne tma, se mimoděk ohlédnu zpět – a mám pocit, že mě někdo stále sleduje.

Není to strach, spíš tiché připomenutí: v tomhle hlučném a uspěchaném světě existují věci, kterých si všimne jen pozorné oko.

A to nejcennější je potkat toho, kdo dokáže změnit tvůj život svou láskou a vděčností.