Svatba probíhala podle plánu: sál byl plný světla, vůně květin a veselého smíchu. Nevěsta zářila v bílých šatech, ženich se na ni nemohl vynadívat a hosté tleskali. Hudebníci tiše hráli v pozadí, číšníci podávali nápoje, všechno se zdálo normální.

Najednou idylku přerušil podivný zvuk u vchodu. Dveře se prudce otevřely a do sálu vešel podivný muž. Jeho oblečení bylo špinavé a roztrhané, tvář unavená, vlasy rozcuchané.

Bylo zřejmé, že je bezdomovec. V té slavnostní atmosféře působil cize, jako by se tam ocitl náhodou. Hosté se začali okamžitě dívat jeden na druhého, někteří ztuhli, ženy posunuly židle dozadu a muži zamračeně přikročili.

„Co tady dělá?“ šeptalo se u stolů.
„Kdo ho sem vůbec pustil?“

Ženich zamračil obočí, v očích mu probleskla podrážděnost. Nevěsta zůstala ztuhlá, jako by se snažila pochopit, co se děje.

Muž, nevšímavý si obviňujících pohledů, se sebejistě přiblížil k hudebníkům a požádal je o mikrofon. Sál ztichl. Nikdo netušil, co ten ubožák zamýšlí. „Určitě bude žádat o peníze,“ pomysleli si hosté.

„Dnes nepřišel jíst ani žádat o peníze,“ řekl chraplavým hlasem. A když odhalil pravdu, všichni zůstali šokovaní tím, co řekl.

„Přišel jsem poděkovat.“

Všichni si vyměnili překvapené pohledy. Ženich ještě více zmračil čelo, zatímco nevěsta při něm bez oddechu stála.

„Této ženě,“ řekl a podíval se na nevestu, „dlužím život anděla. Jednou, když jsem ležel na ulici, bez sil a bez naděje, zastavila se u mě. Neodvrátila se jako ostatní. Přinesla mi jídlo, vodu a především se ke mně chovala jako k člověku. Tou nocí jsem chtěl se vším skoncovat. Ale její slova… vrátila mi vůli žít.“

V sále zavládlo totální ticho. I ti největší skeptici se na něj začali dívat jinak.

„Dnes ji vidím šťastnou,“ pokračoval muž. „A chci se obrátit na tebe, ženichu: pamatuj si vždy, že po tvém boku stojí silná a dobrá žena. Umí vidět srdce tam, kde ostatní vidí jen špínu. Chraň ji. Miluj ji. Protože takové lidi potkáš jednou za život.“

Nevěsta nedokázala zadržet slzy. Ženich, dojat těmito slovy, sevřel její ruku a prostě přikývl, neschopen cokoli říci.

V sále panovalo ticho — to vzácné ticho, kdy se každé srdce naplní emocemi.