V domově důchodců se náhle objevil hnědý kůň: celý personál i obyvatelé byli v šoku, dokud nezjistili, proč se tam zvíře nachází

Byl to obyčejný den v domově důchodců.

Každý byl zaměstnán svou činností: někteří četli noviny, jiní sledovali televizi a další podřimovali ve svých křeslech. Ticho náhle přerušil rozrušený hlas jedné ze sester:

— „Paní, máte návštěvu!“

Stará dáma na vozíku zvedla překvapeně oči.

— „Koho? Já nikoho nečekám… Nemám žádné návštěvy.“

— „Nevím,“ odpověděla sestra rozpačitě, „ale řekli mi, že je to naléhavé.“

Žena se pomalu vydala do návštěvní místnosti. Nedokázala si představit, co ji tam čeká. A najednou — opravdový šok. Uprostřed místnosti stál obrovský hnědý kůň s hustou a nádhernou hřívou.

Celý personál i ostatní obyvatelé domova se shromáždili na chodbě a s úžasem sledovali tu neuvěřitelnou scénu. Kůň stál klidně, jako by chápal, proč tam je.

Stará paní přistoupila, natáhla třesoucí se ruku a objala zvíře kolem krku. Po tvářích jí samy stékaly slzy. Kůň se nevzpíral, naopak, sklonil hlavu, aby mu mohla pohladit čumák.

— „Co se to děje?“ zeptal se nakonec jeden z obyvatel. „Co dělá kůň v domově důchodců?“

Žena, stále držíc zvíře, zašeptala něco, co všechny nechalo beze slov

— „To není jen tak obyčejný kůň… To je můj přítel. Vychovala jsem ho, když byl ještě hříbětem. Strávili jsme spolu dvacet let, ani jediný den jsme nebyli odloučeni. Ale když se můj stav zhoršil a převezli mě sem, zůstal u mých sousedů. Starali se o něj, ale…“ — povzdechla si a usmála se skrz slzy — „stýskalo se mu po mně. Tak moc, že přestal žrát. A tak moje sousedka pochopila: trpěl mou nepřítomností.“

V místnosti zavládl tíživý klid. Nikdo nedokázal zadržet slzy.

Žena dlouho držela hlavu svého společníka v dlaních a šeptala mu slova vděčnosti a lásky. Zdálo se, že kůň každé její slovo rozuměl — odpovídal jemným pohybem uší a tichým dechem.

O týden později stará dáma opustila tento svět. Ale to nejdůležitější bylo, že ještě stihla dát poslední sbohem tomu, koho milovala celým svým srdcem. A její věrný přítel nalezl klid, protože věděl, že ji mohl naposledy spatřit.