Dívka si stěžuje na bolesti břicha po víkendu u svého nevlastního otce — lékař se dívá na ultrazvuk a okamžitě volá záchranku…

To pondělní ráno mělo začít jako všechna ostatní. Klára, matka osmileté dívky jménem Anna, připravovala snídani před školou. Ale něco nebylo v pořádku.

Anna byla bledá, seděla u stolu a držela se za břicho.
„Mami… pořád to bolí,“ zašeptala slabým hlasem.

Kláře se sevřelo srdce. „Říkala jsi, že to bolelo i včera?“
Anna přikývla s ustaraným pohledem. „Začalo to v sobotu večer… hodně silně. Řekla jsem to nevlastnímu otci, ale on řekl, že je to asi z pizzy.“

Lukas — Klářin manžel, Annin nevlastní otec. Ten víkend musela Klára pracovat a nechala dceru pod jeho dohledem. Až dosud vždy podceňovala dceřiny stížnosti, myslela si, že jde jen o dočasnou bolest. Ale tentokrát jí v žilách zamrzl špatný pocit.

Bez váhání odvezla Klára Annu k pediatričce, která ji sledovala od narození.

Po důkladném vyšetření požádala lékařka o ultrazvuk „pro jistotu“. Když se však obrázky objevily na obrazovce, její klid zmizel. Vyměnila si znepokojený pohled s asistentkou.

„Paní doktorko, co to je?“ zeptala se Klára třesoucím se hlasem.

Lékařka okamžitě zvedla telefon a s napětím řekla:
„Potřebuji sanitku pro osmiletou dívku.“

Klára se otočila k dceři, vyděšené na vyšetřovacím stole. A v tu chvíli jí prolétla hlavou jedna strašná otázka:
Co se vlastně stalo ten víkend u jejího nevlastního otce?

Sirény sanitky rozřízly ticho ulice. Annu opatrně položili na nosítka a odvezli do nemocnice. Klára jela vedle ní, svírala malou dívčinu ruku a cítila, jak v ní roste hrůza.

Na pohotovosti začali lékaři vyšetřovat. Jeden z nich tiše řekl druhému:
— Zranění jsou příliš vážná, tohle nevypadá na obyčejnou otravu jídlem.

Klára měla pocit, že se jí zhroutil svět. Chápala: odpovědi na všechny otázky jsou ukryté v událostech uplynulého víkendu.

Zatímco lékaři bojovali o Annino zdraví, na chodbě už stáli policisté. Lékař byl povinen nahlásit podivná zranění.

A najednou Klára pochopila: její dcera potřebuje nejen léčení, ale i ochranu. Nevlastní otec, jemuž důvěřovala, mohl být ten, kdo navždy změnil jejich životy.

Anna otevřela oči a zašeptala:
— Mami, bojím se…

Klára se k ní naklonila a pevně řekla:
— Teď už budu vždycky po tvém boku. A nikomu nedovolím, aby ti ublížil.

Pravda o tom víkendu musela vyjít najevo — a ten okamžik se stal začátkem boje za pravdu a za budoucnost malé dívky.