K mým narozeninám mi manžel daroval prázdnou krabici od telefonu, zatímco moje tchyně natáčela mou reakci na svůj zbrusu nový iPhone: smál se, až se za břicho popadal… dokud jsem ho neusadila na jeho místo. 😱😱

Byly to mé čtyřicáté narozeniny – velký den, na který jsem se pečlivě připravovala. Vyzdobila jsem dům, prostřela stůl, pozvala rodinu i přátele. Večer začal skvěle: smích, hudba, přípitky, vzpomínky. Všichni mi blahopřáli, objímali mě, přáli mi štěstí. Byla jsem opravdu šťastná… až do určité chvíle.

Když přišel čas na dárky, byla jsem obzvlášť nedočkavá. V duchu jsem doufala, že mi manžel dá nový telefon – ten můj totiž nedávno skončil v dřezu kvůli naší malé dceři.

Pak ke mně přišel s širokým úsměvem a podal mi slavnou oranžovou krabičku. Na víku logo známé značky. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

„Tak pojď, otevři to,“ řekl a sotva zadržoval smích.

Třesoucíma se rukama jsem zvedla víko… a zůstala stát jako přikovaná.

Uvnitř nic. Žádný telefon, žádný návod, ani nabíječka. Jen prázdná krabice.

Manžel stál vedle mě a hlasitě se smál, zatímco moje tchyně natáčela mou reakci na svůj nový iPhone – přesně ten, který měl být v té krabici.

„Vtipné, co?“ vypravil ze sebe mezi záchvaty smíchu.

Hosté zmlkli. V místnosti zavládl trapný klid.

Cítila jsem, jak se mi v krku tvoří uzel. Nechtěla jsem ale dělat scénu. Předstírala jsem úsměv a poděkovala mu za „originální dárek“. Uvnitř mě to však vřelo.

Když večírek skončil, manžel, pyšný na svůj „žert“, šel vyprovodit hosty. A právě tehdy jsem začala uskutečňovat svůj plán pomsty. Udělala jsem něco, co mu vzalo chuť se smát.

Klidně jsem sebrala pár manželových věcí: kartáček na zuby, pár košil, nabíječku, holicí strojek. Všechno jsem dala do tašky a položila ji ke dveřím. Potom jsem zamkla zevnitř a zhasla světlo.

O pár minut později zaklepal.
„Otevři, co to děláš? Zapomněl jsem klíče!“ volal, stále se smíchem v hlase.

Přistoupila jsem tiše ke dveřím a odpověděla:
„Můžeš jít bydlet ke své matce. Tam máš iPhone, zábavu a někoho, kdo tě bude natáčet. Já si zatím rozmyslím, jestli potřebuji doma klauna.“

Zůstal stát za dveřmi, neschopen uvěřit, že to myslím vážně. Sedla jsem si na gauč, nalila si sklenku šampaňského a poprvé za celý večer se opravdu usmála.

Někdy je ten nejkrásnější dárek připomenout někomu, že i vtipy mají své následky. 🎁💔

Добавить комментарий

Ваш адрес email не будет опубликован. Обязательные поля помечены *