Kočka se celý večer chovala divně. Syčela, mňoukala a nechtěla se vzdálit od sporáku.

Kočka se celý večer chovala podivně. Syčela, mňoukala a neodcházela od plynového sporáku. Myslela jsem si, že má hlad nebo ji něco bolí. Nakrmila jsem ji, pohladila, ale zůstávala tam, ztuhlá, s ocasem sklopeným dolů, podezíravě se dívající směrem ke sporáku.

— Co se děje, můj kamaráde? — zašeptala jsem, připravená se rozzlobit. Ale něco v jejím pohledu mě zastavilo. Nebála se — chránila.

Pomalu jsem se přiblížila ke sporáku. Kočka se nahrbila, zasyčela ještě silněji, jako by mi chtěla zabránit jít dál. Přesto jsem se naklonila a podívala se do úzké mezery mezi sporákem a stěnou.

V tu chvíli mi ztuhlo srdce. Instinktivně jsem vykřikla a s hrůzou ucouvla. To, co jsem tam uviděla, nikdy v životě nezapomenu…

Kočka se celý večer chovala divně. Syčela, mňoukala a nechtěla se vzdálit od sporáku.

Ve tmě se něco pohnulo — dlouhé, kluzké, s lesklou kůží a mrtvými očima. Když mi došlo, že je to had, málem se mi zastavilo srdce.

Instinktivně jsem ucouvla, tisknouc kočku k sobě. Ale ona se nebála — naopak, napjala se, nahrbila a zasyčela. Had pomalu vylezl zpod sporáku a plazil se přímo ke mně.

Ustupovala jsem, dokud se mi záda neopřela o zeď. Svět se zmenšil na jediný zvuk — tiché syčení, podobné smrtelnému šepotu.

Kočka se celý večer chovala divně. Syčela, mňoukala a nechtěla se vzdálit od sporáku.

A najednou kočka vyskočila. Vrhla se na hada jako malý lev. Ten se okamžitě otočil, zvedl hlavu a zůstal nehybně stát proti ní, připraven zaútočit.

Mezi nimi zavládlo tísnivé ticho. Mělo se za to, že se čas zastavil — dva predátoři, dva stíny, ztuhlé v očekávání osudového úderu.

Stačila jsem jen vykřiknout a utéct z kuchyně, roztřesenými prsty jsem vytáčela tísňové číslo. Za dveřmi jsem slyšela syčení, tupé rány a škrábání drápů.

Kočka se celý večer chovala divně. Syčela, mňoukala a nechtěla se vzdálit od sporáku.

Když přijeli záchranáři, vytáhli hada zpoza sporáku. A moje kočka — klidná, hrdá, jako by se nic nestalo — ke mně přišla a otřela se o mou nohu.

Od toho dne, kdykoli se jí podívám do očí, si vzpomenu na ten večer. A vím: jednou už mi zachránila život.

Добавить комментарий

Ваш адрес email не будет опубликован. Обязательные поля помечены *