Na dvoře jsem našla slizké, načervenalé stvoření, ze kterého vycházel odporný zápach: byla jsem zděšená, když jsem pochopila, co to je.

Ráno jsem vyšla na dvůr – jen abych zalila květiny a zkontrolovala, jestli kočky zase nerozhrabaly odpadky, jako obvykle. Ale sotva jsem otevřela branku, ucítila jsem strašný zápach. Tak silný, že se mi sevřel hrudník a v ústech se objevil kovový pocit.

Ušla jsem pár kroků – a ztuhla. Na zemi, hned vedle záhonu, se něco hýbalo.

Na dvoře jsem našla slizké, načervenalé stvoření, ze kterého vycházel odporný zápach: byla jsem zděšená, když jsem pochopila, co to je.

Přede mnou leželo něco slizkého, červenavého, jako by to bylo převrácené naruby. Z toho se linul zápach hnijícího masa, jako kdyby někdo poblíž schoval mrtvé zvíře. Ucukla jsem – srdce mi bušilo a hlavou mi běžely ty nejhorší představy.

„Co to je? Larva? Nějaký tvor? Zbytky mimozemšťana?“ – nemohla jsem pochopit.

Vzala jsem telefon, udělala fotku a se staženým obličejem od zápachu jsem začala hledat odpověď na internetu.

Když jsem zadala do vyhledávače „červené slizké, smrdí po hnilobě“, objevil se velmi nepříjemný a zvláštní výsledek. Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, co to je.

Na dvoře jsem našla slizké, načervenalé stvoření, ze kterého vycházel odporný zápach: byla jsem zděšená, když jsem pochopila, co to je.

První výsledek měl nadpis:

„Anthurus archeri – houba zvaná ďáblovy prsty.“

Ukázalo se, že tahle houba opravdu existuje. Pochází z Austrálie a Tasmánie, ale časem se rozšířila do celého světa.

Zpočátku vypadá jako bílé vajíčko – ale brzy z něj vyrazí červené výrůstky, podobné drápům nebo prstům.

Tyto výrůstky jsou pokryté slizem a vydávají zápach mršiny, aby přilákaly mouchy, které šíří její spóry.

Lidé, kteří ji vidí poprvé, často myslí, že našli zbytky mimozemšťana. Někteří dokonce volají policii nebo záchranáře.

Na dvoře jsem našla slizké, načervenalé stvoření, ze kterého vycházel odporný zápach: byla jsem zděšená, když jsem pochopila, co to je.

Ale je to jen houba. Živá, podivná – a možná jedna z nejděsivějších věcí na Zemi, i když ji stvořila příroda.

Teď se tomu místu každý den vyhýbám. Tam už květiny nezalévám.

Ať roste – „ďáblův dar“ není radno rušit.

Добавить комментарий

Ваш адрес email не будет опубликован. Обязательные поля помечены *