Mladá kosatka zoufale volala svůj rod. Její tělo, zvyklé na svobodu nekonečného oceánu, bylo uvězněno mezi ostrými kameny.
S každým odlivem se voda vzdalovala a brala jí poslední šanci dostat se zpět do moře. Sama a vyděšená tloukla ploutvemi, drásala kameny a její nářek se rozléhal po celém pobřeží.
Mořský biolog, který zrovna prováděl výzkum poblíž, zaslechl tyto zvuky a okamžitě se rozběhl směrem, odkud přicházely. Když spatřil velkou kosatku bezmocně ležící na mokrých skalách, pochopil, že už zbývá jen málo času. Kůže zvířete se začínala vysušovat a jeho dýchání bylo stále namáhavější.
Biolog okamžitě přivolal záchranný tým. O několik hodin později dorazili dobrovolníci a členové pobřežní stráže. Věděli, že příští příliv nastane až za osm hodin — příliš dlouho pro zvíře takové velikosti.
Tým se pustil do práce s přesností a klidem: někteří pokrývali kosatku mokrými prostěradly a ručníky, aby ji ochránili před sluncem, jiní přinášeli kbelíky vody, aby zvlhčili její kůži. Biolog zůstal v kontaktu s oceánografy a dával pozor, aby její dýchací otvor zůstal čistý.
Hodiny ubíhaly. Kosatka se přestala bránit, jako by pochopila, že lidé nepřišli ublížit, ale zachránit. Její dech se zpomalil a občas pomalu otevřela oči.
Ale v poslední chvíli, když už všichni téměř ztratili naději, se stalo něco nečekaného.
Když slunce začalo zapadat, zvedl se vítr a vlny zesílily. Příliv se blížil. Záchranáři věděli, že tohle je jejich jediná šance.
Pod tělo kosatky podsunuli gumové rohože a lana, aby jí pomohli sklouznout, jakmile se voda začne zvedat.
První vlna pokryla kameny a dotkla se jejího boku. Pak přišla další. Kosatka ucítila vodu a pokusila se pohnout. Biolog zakřičel:
— „No tak, krásko, pojď!“ — a tahal za lana ze všech sil.
Minutu po minutě voda stoupala. A když příliv konečně dosáhl jejího ocasu, kosatka naposledy mávla ploutví a sklouzla do vody.
Na břehu propukl jásot. Zvíře udělalo několik nejistých pohybů, znovu našlo rovnováhu a začalo plavat směrem k obzoru. Než zmizela v hlubinách, ještě jednou vyplula na hladinu a vytryskla mohutný proud vody — jako by se chtěla rozloučit se svými zachránci.