Atmosféra v diné byla naplněna vůní mastných hranolek a příliš silné kávy. Hosté byli rozptýleni: kamionista pomalu popíjel kávu, rodina si pochutnávala na hamburgrách.

V rohu seděl starý muž, jeho křehká postava v opotřebované bundě — veterán z Vietnamu. Píjel černou kávu, ruce pevně položeny na stole.

Dveře se náhle otevřely, pustily čerstvý vzduch dovnitř. Do místnosti vstoupil impozantní biker v kůži, jeho boty silně udeřily o podlahu. Rozhlédl se po místnosti a zastavil se u stolu starého muže. „Osměluješ se, starý dinosaur?“ zareval. Celé diné ztuhlo — vidlice zůstaly viset ve vzduchu, šepot utichl.

Biker zvýšil hlas. „Říkal jsem ti, že jsi na mém místě, stará kůže. Hýbni se, než tě k tomu donutim.“ Starý muž zvedl oči, jeho pohled byl unavený. „Chlapče, přežil jsem hrůzy, které si ani nedokážeš představit. Ale pokud ti na tomto místě záleží, vezmi si ho.“

Šlapnutí zaznělo proti tváři starého muže. Jeho čepice spadla na zem, káva se rozlila. Servírka vykřikla potichu, matka přikryla oči svého dítěte. Biker se zasmál. „Měl jsi zůstat tam, kde jsi, vojáku.“ Tichý klid padl na místnost — nikdo nereagoval.

Veterán neodpověděl. Sklekl, zvedl čepici, otřel si rukáv a zašeptal servírce: „Můžete mi dát veřejný telefon? Musím zavolat svému synovi.“ Zvolil číslo, jeho tón byl klidný a vyvážený. Poté čekal, jeho pohled ztracený ve výhledu.

Minuty ubíhaly pomalu, napětí v místnosti rostlo. Biker, plný sebevědomí, čekal na reakci, nějaký náznak slabosti, ale nic nepřišlo. Veterán zůstal sedět, nehybný, pohledem ztraceným v dálce.

Pak, náhle, se dveře diné opět otevřely, tentokrát s větší silou. Vstoupil vysoký muž, oblečený v černém koženém kabátu. Jeho šedivé vlasy a tvář poznamenaná léty vyzařovaly přirozenou autoritu.

Kráčel přímo k bikerovi, jeho boty silně klepaly o podlahu. Bez slova vytáhl koženou peněženku a zvedl ji před oči mladého muže.

Uvnitř se leskla plaketa seržanta-major. Biker zůstal bez slova. Muž mu vrhl ledový pohled a řekl pevným hlasem: „Chceš si zahrávat s tímto veteránem? Měj na paměti, že není sám.“

Poté obrátil pohled na starého muže a usmál se uklidňujícím úsměvem. „Tento voják, mladý muži, vychoval muže jako jsem já. A jsem tady, abych ti připomněl jednu věc: Respekt se získává, ne krade.“

Biker, náhle plný pochybností, udělal krok zpět, zatímco celé diné zadrželo dech.