Svatba měla být dokonalá.
Přesně taková, o jaké snila každá dívka z malého města — s pergolou obalenou bílými růžemi, slavobránou osvětlenou jemnými lucernami a rodinou, která se sešla ze všech koutů republiky, aby viděla, jak se Ema a Lukáš konečně vezmou.Až do poslední chvíle šlo všechno hladce.
Nevěsta zářila.
Ženich se smál.
Hosté se fotili a chválili výzdobu.

Nikdo netušil, že o pár minut později bude celá svatba v šoku — a že se stane něco, na co nikdo v životě nezapomene.

Podivný okamžik

Obřad probíhal klidně.
Oddávající pronášel slova, která už slyšel tisíckrát, a páry prstýnků se leskly na sametu.
Ema stála v princesových šatech, které jí švadlena šila na míru celé tři měsíce.
Vypadala jako z pohádky.

A pak se to stalo.

Nejdřív jen lehký pohyb.
Tak jemný, že by si ho člověk snad ani nevšiml.

Ale ženich si všiml.

Jeho oči se na okamžik rozšířily — a když Ema udělala další krok, spodní část její sukně se náhle zavlnila, jako by pod látkou něco žilo.

Hosté se začali rozhlížet.
Někteří se zasmáli, mysleli si, že jde o nervozitu nebo nešikovně přišitou spodničku.

Jenže pak následoval další pohyb.
Tentokrát silnější.
A všichni viděli, jak se šaty u kotníků nadzvedly.

Ema ztuhla.
Lukáš zbledl jako stěna.

Panika v půlce obřadu

Oddávající se zmateně odmlčel.
„Je všechno v pořádku?“ zeptal se opatrně.

Ema neodpověděla.
Jen pevně sevřela kytici a naklonila se k lukášovi.

„Ono… ono se to hýbe dál!“ zašeptala rozechvěle.

A pak se ze spodku šatů ozvalo tiché, ale jasné škrábnutí.

To už hosté nevydrželi.
Některé dámy vypískly.
Děti se schovaly za rodiče.
A fotograf, který měl za sebou dvacet let praxe, zapomněl mačkat spoušť.

Lukáš udělal krok kupředu a zašeptal:
„Emo, co to máš pod sukní?!“

Nevěsta zavrtěla hlavou.
„Já… já nevím!“

Další záchvěv látky.
Tentokrát tak výrazný, že všichni nadskočili.

Odhalení, které nikdo nečekal

Někdo z hostů navrhl zavolat bezpečnostní službu.
Jiní si mysleli, že se do šatů dostal had.
Další byli přesvědčení, že tam uvízla velká myš.

Ale pravda byla mnohem šokující.
A vlastně — i trochu legrační.

Když už se zdálo, že se obřad úplně zhroutí, Ema si najednou přidřepla, opatrně nadzvedla spodní vrstvu sukně…

A zpod šatů se vyřítila malá, bílá, neuvěřitelně vystrašená kočka.

Kočka, kterou Emina maminka pojmenovala Sněženka, protože byla bílá jako sníh.
A která se ráno, když všichni pobíhali po domě a chystali se na svatbu, stihla prosmýknout do šatů ve chvíli, kdy si je Ema zkoušela.

Jenže protože byly vrstvené a těžké, nikdo si nevšiml, že se uvnitř skrývá chlupatá pasažérka.

Až teď.

Sněženka vyběhla mezi hosty jako blesk, skočila na jeden z květinových stojanů a odtamtud uraženě zasyčela, jako by celá situace byla vina všech ostatních, jen ne její.

Nastalo hrobové ticho.
A pak — výbuch smíchu.

Oddávající si sundal brýle a utřel si slzy.
Ženich se chytil za hlavu.
Ema se konečně nadechla, zrudla a začala se smát tak, že se jí třásla ramena.

Svatba pokračovala – ale jinak, než kdokoliv plánoval

Po pár minutách se všichni uklidnili.
Sněženka byla vynesena z obřadu (i když velmi neochotně).
A ceremonie se mohla konečně dokončit.

Když oddávající vyslovil větu:

„Nyní můžete políbit nevěstu,“

hosté se znovu rozesmáli — tentokrát už s lehkostí a radostí, kterou nepokazila ani kočičí invaze.

Fotografie ze svatby se staly fenoménem v celé rodině.
Na jedné z nich Ema ještě stojí v pozici, kdy se snaží zachránit své šaty.
Na jiné je Lukáš s výrazem člověka, který právě zpochybnil realitu.
A na té nejvtipnější je Sněženka, jak sedí na slavobráně, elegantně, jako by byla hlavní hvězdou dne.

Někdy se to nejkrásnější stane tehdy, když se něco pokazí

Ema později říkala, že to byla ta nejlepší svatba, jakou si mohla přát.
Ne proto, že byla dokonalá — ale proto, že byla nezapomenutelná.

A Lukáš?
Ten po celém incidentu prohlásil:

„Když zvládneme tohle, zvládneme už všechno.“

A možná měl pravdu.
Protože kdyby existovala soutěž o nejkurióznější svatební okamžik, jejich příběh by vyhrál bez konkurence.