Artur poslední týdny žil jen očekáváním. Pečlivě plánoval tajnou dovolenou s o mnoho mladší milenkou – vybral luxusní letovisko, rezervoval hotelový pokoj pro dva, dokonce skryl letenky i potvrzení rezervace v autě pod složkou s dokumenty. Aby vše působilo věrohodně, vytvořil falešné služební pověření k urgentní pracovní cestě.

Večer přišel domů unavený, ale spokojený.
„Zítra ráno odjíždím,“ oznámil chladně.
Žena jen lehce přikývla. Poslední měsíce byl k ní vzdálený, podrážděný, nepřístupný – změnil se, a ona to cítila.

Neměla důkazy, jen intuici. Ta jí šeptala o jiné ženě, o lžích ukrytých za pracovními schůzkami a služebními cestami. Až do jedné tiché noci, kdy se rozhodla vše ověřit.

Když Artur usnul, tiše sešla do garáže. S baterkou v ruce prohledala jeho auto. Nemusela hledat dlouho – o několik minut později držela v rukou složený itinerář pro dva, na kterém byla uvedena jméno cizí ženy jako druhý cestující.Na okamžik zkameněla. Pak se jí z očí vytratila bolest – místo ní přišla chladná, čirá rozhodnost. Na kuchyňském stole seděla do časného rána, aniž by jedinou slzu nechala dopadnout. A tehdy v ní dozrál plán, kterým překvapila i sama sebe.

Další den Artur odletěl s milenkou do tepla. Slunce, moře, víno, společné večery bez svědomí. Byl přesvědčen, že je vítěz. Žena doma mlčí – tedy nic netuší.

Třetí večer, kdy si užívali romantickou večeři, zaklepal někdo na dveře jejich hotelového pokoje. Kurýr. Malá balíková zásilka na Arturovo jméno.

Zvědavě ji otevřel – a ztratil barvu v obličeji.

Uvnitř byly jeho bankovní karty, pas, peníze vybrané do poslední koruny, klíče od auta i bytu. Vše, co považoval za bezpečně ukryté.
Navrchu ležela kartička, psaná rukou jeho ženy:„Jsi volný. Tak volný, že nyní patří vše mně.
Ať je tvá dovolená nezapomenutelná. Stejně jako zrada, kterou jsi si zvolil.“

Nebyla tam ani výčitka. Jen stručná, chirurgicky přesná zpráva.Artur se pokusil zaplatit kartou – nefunkční. Zkoušel převod – účet prázdný.
Milenka zbledla.

„A jak se vrátíme domů?“ špitla.
Artur neodpověděl. Poprvé pochopil rozsah chladné, tiché pomsty.

Žena mezitím v klidu pila kávu u kuchyňského okna. Den před jeho odletem podala žádost o rozvod, zrušila společné účty, převedla majetek na své jméno a sepsala u právníka potřebné dokumenty. Nevykřikovala. Nenadávala. Jen jednala.

Když se Artur po několika dnech vracel, neměl peníze ani doprovod. Milenka zmizela hned první noc, vzala, co našla, a nechala ho samotného v cizině. Cestu zpět absolvoval autobusy, pěšky, s ostudou, kterou cítil v každém kroku.

Když otevřel dveře svého bytu – zůstal stát.
Byt byl téměř prázdný. Žena odvezla nábytek, osobní věci, vše hodnotné. Na podlaze stál jen matrac a kufr s jeho oblečením. Uprostřed pokoje ležela obálka.

Rozechvěle ji roztrhl.

„Chtěl jsi mít dva životy. Teď nemáš ani jeden.
Já jsem si vybrala – sebe.
Ty sis vybral – lež.“

V ten okamžik se sesunul na chladnou podlahu. Teprve teď pochopil, co vlastně ztratil. Ne pohodlí. Ne peníze.
Ale ženu, která mu věřila – do chvíle, kdy jí nezůstal jediný důvod