Byl přesvědčený, že vymyslel dokonalý plán. Netušil však, že právě tímto krokem spustil řetězec událostí, který se mu stane osudným.Všechno se odehrálo rychle, téměř teatrálně. Manžel otevřel dveře, odstrčil stranou svou ženu a s nepříjemným úšklebkem vpustil dovnitř hubeného, zarostlého muže ve staré bundě, ze které byl cítit chlad ulice.

„Seznam se s naším novým spolubydlícím,“ řekl s falešnou lehkostí. „Od dneška tu bude bydlet. Nakrm ho, kup mu oblečení. Dům je teď napůl jeho. Klidně si ho i vezmi, mně je to jedno.“

Žena zbledla. Nechápala, jestli jde o špatný vtip, nebo o krutou realitu. Ještě včera spolu snídali u jednoho stolu. Ještě včera mluvili o synovi a o tom, co bude dál. A teď tu stál cizí člověk, který se díval do země a svíral v ruce igelitovou tašku.

„Už mě nebavíš,“ pokračoval manžel chladně. „Našel jsem si jinou. Mladší. Krásnější. Život mám ještě před sebou a ty tu klidně shnij. Od tohohle manželství jsem chtěl jen syna a ten už je dospělý.“

Nečekal na odpověď. Věděl, že má právní krytí. Den předtím totiž skutečně uzavřel smlouvu: svou polovinu domu prodal „prvnímu člověku, kterého potkal“. Tím člověkem byl Viktor, bezdomovec od supermarketu, kterému za podpis nabídl láhev alkoholu a pár tisíc korun. Notář byl jeho známý, všechno proběhlo rychle a bez otázek.

Manžel byl přesvědčený, že vyhrál. Jeho žena byla nyní ze zákona nucena sdílet dům s cizím člověkem. Považoval to za dokonalou pomstu. Zavřel dveře, odjel na letiště a o pár hodin později už seděl v letadle, držel ruku své milenky a snil o moři, svobodě a novém životě.

Dům mezitím ztichl.

Žena neplakala. Nezvyšovala hlas. Uvařila čaj, posadila Viktora ke stolu a poprvé se mu podívala do očí. Neviděla v nich hrozbu, ale únavu. Nabídla mu sprchu, čisté oblečení po synovi a teplé jídlo. Viktor byl zmatený, ale vděčný.

Během několika dní si všimla detailů, které by jiným unikly. Viktor byl překvapivě slušný, uměl se vyjadřovat, znal zákony a měl jizvy, které nepocházely z ulice. Jednoho večera se přiznal. Nebyl obyčejný bezdomovec. Před lety přišel o firmu kvůli podvodu svého společníka. O všechno přišel během soudních sporů. Právě proto znal právo lépe než mnozí právníci.

Žena pochopila, že osud jí neposlal trest, ale nástroj.

Společně začali jednat. Viktor nebyl jen spolumajitelem domu, ale i člověkem, který přesně věděl, kde jsou mezery v zákoně. Připravili dokumenty, shromáždili důkazy o zmanipulovaném prodeji, o nátlaku, o zneužití osoby bez přístřeší. Současně žena podala žádost o rozvod a žalobu o neplatnost smlouvy.

Když se manžel po několika měsících vrátil, opálený a sebejistý, čekalo ho ticho. Zámky byly vyměněné. Na dveřích viselo oznámení od soudu a telefon plný zmeškaných hovorů od právníků.

Zjistil, že přišel nejen o dům, ale i o peníze, pověst a klid. Smlouva byla napadena, jeho jednání označeno za účelové a neetické. Bezdomovec, kterého považoval za nástroj pomsty, se stal klíčovým svědkem proti němu.

Manžel chtěl ženu ponížit a zničit. Místo toho ji donutil vstát, přemýšlet a jednat.

A zatímco on přišel o všechno, ona získala zpět nejen dům, ale i důstojnost.