Žena 53 let ignorovala dopisy muže, kterého kdysi opustila. Když ho jednou navštívila, našla zničený dům – příběh dne

Bessie Walshové bylo 76 let. Vždy to byla veselá a energická žena, ale poté, co před třemi lety přišla o svou životní lásku Edwarda, který zemřel na rakovinu, se z ní stala zlomená a osamělá duše.

Bessie a Edward byli šťastně manželé celých 45 let. Měli dvě krásné dcery a nádherný dům v příjemné čtvrti. Když však Edward odešel na věčnost, zůstala po něm žena se zlomeným srdcem, zcela sama.
Jejich dcery Stephanie a Cassandra byly už vdané a usazené v zahraničí, a tak jedinou společností, kterou Bessie v posledních letech měla, byly rodinné fotoalba a vzpomínky na dobu, kdy byly její děti malé. Každý večer proto prohledávala sklad a vytahovala stará alba, nad nimiž pak celé hodiny seděla.

Jednoho večera, když hledala jedno z rodinných alb, narazila na hromadu obálek schovaných v rohu pod starou krabicí. Oprášila je, aby se na ně lépe podívala, když jí jedna obálka vypadla z ruky a odhalila dopis.

Všechno odnesla do obývacího pokoje, nasadila si brýle a začala číst. Sotva otevřela první dopis, srdce se jí prudce rozbušilo.

„Ahoj Bessie,
tady Troy. Je mi to tak líto, Bess. Chápu, že jsi na mě naštvaná, ale prosím, dej mi šanci se vysvětlit. To, co jsi viděla, nebyla pravda, věř mi. Miloval jsem jen tebe a nikdy se na nikoho jiného nebudu dívat stejně. Sejdeme se dnes v kavárně Red Rose v 17:00. Jsem ve tvém rodném městě. Všechno ti vysvětlím, slibuji.
S láskou
Troy.“

Nikdo by nečekal, že vždy usměvavá a veselá Bessie má i svou smutnou stránku – ale měla.
Když jí bylo 23 let, byla bezhlavě zamilovaná do Troye Evanse, mladého a přitažlivého muže. Seznámili se na univerzitě, zamilovali se do sebe a Troy ji dokonce požádal o ruku. Bessie bez váhání řekla ano a jejich svatba už byla naplánovaná. Pak se ale jedné noci stalo něco, co všechno změnilo.

Bessie byla s přáteli v restauraci, když si všimla Troye. Nejprve si myslela, že se mýlí, ale když se na něj podívala znovu, věděla, že je to on. Chystala se k němu přistoupit a obejmout ho zezadu, když k němu přiběhla krásná brunetka a políbila ho na tvář. Pak se chytili za ruce a společně odešli k jednomu stolu.

Bessie byla v šoku.
„Vážně, Troy? Ty mě podvádíš?“ vzlykla a vyběhla z restaurace s přísahou, že ho už nikdy neuvidí. Zanechala mu dopis na rozloučenou, ve kterém psala, že se stěhuje zpět do rodného města a že mezi nimi je konec.

Troy jí po obdržení toho dopisu psal znovu a znovu, prosil ji, aby mu dovolila vše vysvětlit, ale Bessie se ani jedním z dopisů neobtěžovala. Později se zamilovala do Edwarda a provdala se za něj. Na Troyovy dopisy si dokonce ani nevzpomněla – až do dne, kdy jí pošťák zaklepal na dveře.
„Máte dopis, paní. To už se dneska moc nevidí!“ řekl.

Bessie se divila, kdo by jí mohl psát, protože její rodiče už dávno zemřeli a její manžel byl sirotek bez žijících příbuzných. Otevřela dopis ze zvědavosti – a zjistila, že ho napsal Troy.

„Drahá Bessie,
už je to dlouho, že? Trvalo mi dlouho, než jsem tě našel, ale podařilo se mi to. Nepřišel jsem za tebou, protože jsem nechtěl narušit tvé manželství. Jen bych tě ale chtěl ještě jednou vidět, Bess. Po všechny ty roky jsi neodpověděla na žádný z mých dopisů, ale prosím, dej mi příležitost se vysvětlit. Žiji v Chicagu a adresu najdeš v obálce. Prosím, setkej se se mnou alespoň jednou. Doufám, že tentokrát mou prosbu neodmítneš.
S láskou
Troy Evans.“

Bylo to asi rok po Edwardově smrti a Bessie byla stále plná smutku, takže ten dopis i další, které Troy později poslal, jednoduše hodila do skladu a nikdy je neplánovala číst. Jenže když si toho večera znovu přečetla jeden z jeho dopisů, něco v ní ožilo – možná touha nebýt sama, možná potřeba cítit se milovaná – a otevřela další.

„Drahá Bessie,
toto je poslední dopis, který ti píšu. Psával jsem ti tolikrát a moc jsem si přál se s tebou setkat, ale myslím, že se to nestane. Proto ti chci alespoň vysvětlit, proč jsem ti pořád říkal, že jsem tě nikdy nepodvedl.
Jeden z mých přátel mě tehdy požádal, abych předstíral, že jsem přítelem jeho sestry, aby ji obtěžující muži nechali na pokoji. Bess, byl to jen žert. Chtěl jsem ti to vysvětlit dřív, ale ty jsi byla tehdy u prarodičů a když ses vrátila, už bylo všechno pryč.
Miloval jsem tě celým srdcem a nikdy jsem nemyslel na nikoho jiného. Jsem stále sám a doufám, že mi odpustíš a vrátíš se ke mně. Pokud ne, pak se s tebou loučím.
S láskou
Troy Evans.“

Když Bessie dočetla, oči se jí zalily slzami. Troy jí nikdy nebyl nevěrný. Chtěl jí všechno vysvětlit, ale ona byla příliš rozhněvaná, než aby dokázala uvažovat racionálně. Nemohla se ubránit pocitu viny vůči muži, který ji po celý život upřímně miloval. Horečně prohledávala dopisy, až našla obálku s jeho adresou, a rozhodla se ho navštívit.

Když tam ale dorazila, našla jen starý, chátrající dům s rozbitou střechou a oprýskanou barvou. Začala se vyptávat sousedů, ale nikdo o něm nic nevěděl. Zklamaná se už chystala odejít z celé čtvrti, když si všimla křehké pětadevadesátileté ženy. Ta ji pozorovala už od chvíle, kdy přijela.

Bessie měla pocit, že ta žena něco ví a chce jí to říct, a tak k ní přistoupila.
„Promiňte, nevíte něco o Troyi Evansovi?“ zeptala se jemně.

Starší žena neřekla ani slovo, jen jí podala lístek.
„Jeďte na tuto adresu, tam ho najdete. Odsud odešel před dvěma lety a už se nikdy nevrátil,“ stálo na něm. Bessie si uvědomila, že žena je němá, a proto nemluvila.

„Děkuji,“ zašeptala Bessie a vydala se na uvedenou adresu. O hodinu později ji hledání přivedlo do domova pro seniory Oliver. Tam ho okamžitě spatřila. Seděl nehybně na invalidním vozíku na venkovním dvoře, téměř jako socha. Jeho kdysi živé a jiskřivé oči měly prázdný, mrtvý výraz a jeho tvář byla posetá hlubokými vráskami.