Obvykle ke mně vyběhne, mává batohem a bez přestání štěbetá o kamarádech a o přestávce. Dnes ale jen stála u vchodu, tiskla si popruhy batohu k hrudi a když mě uviděla, zkřivila se, jako by posledních pár hodin zadržovala slzy.Přiběhla ke mně, vší silou mě chytila a zabořila obličej do mého ramene. Cítila jsem, jak se její malé tělíčko chvěje. „Mami,“ zašeptala mezi vzlyky, „už do téhle školy nechci chodit.“

Ztuhla jsem. To nikdy neřekla. Nikdy. „Dcero, co se stalo? Kdo ti ublížil?“ zeptala jsem se, hlas mi zněl chvějivě.

Vzlykala, zhluboka se nadechla, jako by sbírala odvahu, a vydechla: „Náš… náš učitel tělocviku… Mami, nechci za ním jít. On… dělá něco hrozného.“

Srdce mi přestalo bít. Dřepla jsem si, abych se jí mohla podívat do očí, ale ona se odvrátila, stydíc se to vyslovit. „Co to dělá, zlato? Můžeš mi to říct?“

Zavrtěla hlavou a znovu se přitiskla. Prsty pevně svírala moji bundu. A pak, s hlasem téměř neslyšitelným, mi řekla něco, co mě zděsilo: „Mami… on… mě… dotýkal se… tam, kam nikdo nesmí.“

Vzduch kolem nás ztuhl. Slova, která vyšla z jejích úst, se mi vryla do mysli jako ostrý nůž. Nemohla jsem uvěřit, že se něco takového stalo. Přistoupila jsem k ní, objala ji znovu a šeptala: „Mami tu pro tebe je, všechno spolu vyřešíme. Nikdy tě nenechám být sama.“

Její tělo se zachvělo ještě víc a oči jí zaplavil pláč. Byla vyděšená, zmatená a zrazená někým, kdo měl být učitelem a ochráncem. V tu chvíli jsem věděla, že okamžitě musíme jednat.

Odvedla jsem ji domů, sedla si s ní na postel a pomalu se snažila vysvětlit, že není její chyba. Že má právo říct „ne“ a že kdokoliv, kdo ji zraní, je vinen. Pak jsem vzala telefon a kontaktovala školu a příslušné úřady.

Její pláč a strach mě pronásledovaly, ale zároveň mi dodávaly sílu. Věděla jsem, že od této chvíle nebude nic stejné, že musíme čelit pravdě, a že jedině tak se moje dcera může cítit bezpečně.

V ten den jsem pochopila jednu věc: někdy není nejdůležitější chránit děti jen fyzicky, ale hlavně jim naslouchat a věřit jejich slovům. A já budu stát po boku své dcery, dokud se spravedlnost neprovede.