Milionář se vydává za chudého poté, co pozná rodiče snoubenky svého syna

Rodiče jedné dívky jsou proti jejímu sňatku s milým mladíkem, o němž si myslí, že je chudý. Jeho milionářský otec se proto začne vydávat za nemajetného a dá jim cennou lekci.

Když Sam Sutton objevil způsob, jak vyrobit nerozbitný těsnicí materiál pro motory, po kterém všichni toužili, nikdy by ho nenapadlo, že to jednou ovlivní milostný život jeho syna Willa, který byl tehdy ještě miminko. Samův objev okamžitě zlepšil život celé rodiny. Za patent na těsnění začal vydělávat obrovské peníze. Sam, jeho žena a jejich dítě se přestěhovali do krásného domu a koupili si nové auto.

Jak roky plynuly, peněz bylo víc, než si Sam kdy dokázal představit. Jeho malá rodina žila v pohodlí, a to bylo pro něj to nejdůležitější. Neuvěřitelné částky, o nichž mu jeho právník neustále podával zprávy, mu připadaly téměř neskutečné. Pak se ale stalo něco strašného a všechny ty miliony na bankovním účtu najednou nic neznamenaly. Samova manželka Rain vážně onemocněla. Sam lékařům stále opakoval, že peníze nejsou problém, ale oni jen smutně kroutili hlavou.

Jsou dvě věci, které si za peníze nekoupíte: lásku a dobré zdraví. O první se Sam přesvědčil tím nejbolestnějším způsobem, když Rain zemřela. O té druhé se měl přesvědčit později, až Will vyroste. Být svobodným otcem dospívajícího chlapce nebylo snadné, a tak Sam možná udělal pár chyb. Will byl tak hodný, milující a nezkazený, že mu Sam dopřával vše, co mohl — a Sam si mohl dovolit cokoli. Na střední škole si spolužáci brzy všimli, že Willův otec je velmi bohatý a štědrý — a že Will také. Rychle se z něj stal nejoblíbenější kluk ve škole — ne kvůli své laskavosti nebo vzhledu, ale kvůli otcovým penězům.

Dívky ho obzvlášť obletovaly jako včely med. Zpočátku se mu to líbilo, ale postupně si uvědomil, že o něj samotného vlastně nestojí. Chtěly jen peníze jeho otce a luxus, který si za ně bylo možné koupit. Will jednou v slzách řekl Samovi, že dívka, do které byl zamilovaný, o něj ve skutečnosti nestojí. Zajímaly ji jen lety soukromým letadlem na rodinné dovolené do Aspenu, Vailu a na Bahamy. Sam syna utěšil a povzbudil ho, aby se s ní rozešel. Zbytek posledního ročníku střední školy byl pro Willa dost osamělý — ale měl plán.

„Tati,“ řekl, „mám plán.“
Sam se usmál. „Dobře! Jaký plán?“
„Na podzim jdu na Yale, ale chci, aby si všichni mysleli, že jsem stipendista.“
Sam překvapeně zamrkal. „Stipendista? Ty? Proč?“
„Protože,“ vysvětlil Will, „když budu chudý a budu nosit obnošené oblečení, lidé se se mnou budou kamarádit jen tehdy, když mě budou mít opravdu rádi. A holky se mnou nebudou chodit kvůli našim penězům.“
„To je naprostá pravda, Wille,“ řekl Sam. „Myslím, že je to skvělý plán!“

A tak plán uvedli do praxe. Will a Sam nakoupili všechno oblečení a vybavení v second handech a Will vypadal jako ten nejchudší a nejotrhanější student, jakého jste kdy viděli.

Peníze si nemohou koupit lásku ani zdraví. Plán fungoval — Will si rychle našel spoustu skvělých a upřímných přátel a dokonce potkal dívku, která se mu líbila, a city byly vzájemné. Ve třetím ročníku na Yale byl do té dívky hluboce zamilovaný. Jmenovala se Eddy — vlastním jménem Edwina — a Will se rozhodl, že si ji chce vzít. Sam měl trochu obavy, že je Will ještě mladý, ale sám se oženil mladý a byl šťastný. Will tedy Eddy požádal o ruku a ona řekla ano.

Na Den díkůvzdání vzala Eddy Willa, aby se seznámil s jejími rodiči — a byla to katastrofa. Rodiče Eddy, Marta a Farlow, byli bohatí a pyšní na své společenské postavení. Chtěli, aby se jejich krásná dcera provdala za bohatého muže, ne za studenta třetího ročníku přírodních věd, ať už byl jakkoli chytrý, hezký nebo vtipný. K Willovi byli nenápadně nepříjemní — ne natolik, aby si Eddy mohla otevřeně stěžovat. Eddy hrdě vystavovala malý diamant, který jí Will dal, jako by to byl Koh-i-noor.

Trvala na tom, aby se Will a jeho otec připojili k její rodině na vánoční svátky. Marta a Farlow byli zděšení, ale usmáli se, souhlasili — a vymysleli si vlastní plán. Will a Sam jeli autobusem Greyhound ze svého sídla v New Hampshire do plážového domu rodiny Eddy v Narragansettu, aby s nimi strávili Vánoce.

Eddyin otec je vyzvedl na autobusovém nádraží — a zábava začala. Farlow si Sama přeměřil od hlavy k patě a pohrdavě si odfrkl. (Sam nakupoval v místním Goodwillu a trochu se nechal unést.) Sam nevypadal jen chudě — vypadal skoro jako bezdomovec. Cestou do jejich velkolepého domu Farlow mluvil o svém bohatství, domech a autech.

„Řeknu vám to na rovinu,“ řekl Samovi, „pro svou rodinu jsem udělal hodně. Žijeme pohodlně — upřímně řečeno, v luxusu. Ne každý je na to zvyklý, to chápeme, ale doufáme, že se vy a Will přizpůsobíte. Vánoce jsou pro nás velmi důležité.“
„Pro nás také,“ odpověděl Sam.

Marta a Farlow pojímali Vánoce jako příležitost rozhazovat za drahé dárky a všem předvádět svůj úspěch. Následující dny byly noční můrou. Neustále dávali Samovi najevo, že jejich dcera je podle nich mnohem „výš“ než jeho syn.

„Eddy je bohatá mladá žena, Same,“ řekla Marta. „A její manžel by jí měl zajistit stejný životní styl. Vím, že vy jste pro Willa tolik neudělal…“

Eddy si všimla snahy rodičů Sama ponížit a zuřila. Promluvila si s nimi.
„Vezmu si Willa,“ řekla. „A Sam bude součástí rodiny, tak si zvykněte.“
„Ale zlato,“ vykřikla matka, „ten muž je žebrák! Viděla jsi, jak je oblečený?“
„Věř mi, mami,“ řekla Eddy rozzlobeně, „ty jsi mnohem větší ostuda než Sam kdy bude!“

Eddy netušila, že Sam to slyší. Usmál se. Milovala Willa! Našel dívku jednu z milionu.

Na Štědrý večer se rodina sešla u stromečku, aby si o půlnoci předala dárky. Marta s falešným úsměvem řekla:
„Nemusíte se cítit špatně, Same, víme, že to máte těžké.“

Marta a Farlow předali Willovi krabičku s klíčem od auta.
„Je to svatební dar předem,“ řekl Farlow. „Myslíme, že potřebuješ lepší auto. To tvoje je nejméně dvacet let staré.“

Všichni šli ven obdivovat Porsche v garáži s obrovskou červenou mašlí. Farlow se na Sama triumfálně podíval. Věděl přece, že tohle Sam nemůže překonat… nebo snad ano?

Sam vytáhl z kapsy obálku.
„Eddy,“ řekl, „Will mi říkal, že se po promoci chystáte přestěhovat do New Yorku.“
„Ano,“ odpověděla Eddy. „Will má nabídku z výzkumného centra a já mám stáž v Metropolitním muzeu.“
„Najít bydlení na Manhattanu není snadné,“ řekl Sam, „tak doufám, že vám tohle pomůže.“

Podal Eddy obálku. Farlow se ušklíbl.
„Co to je? Seznam nocleháren pro bezdomovce? Průvodce nejlepšími polévkárnami v Brooklynu?“

Eddy obálku otevřela a zalapala po dechu.
„Same,“ zašeptala, „to je skutečné?“

Ukázala Willovi listiny a ten se rozběhl obejmout svého otce. Marta a Farlow na sebe ohromeně hleděli.
„Ale… ale… ty jsi přece CHUDÝ,“ koktal Farlow. „Jak se oblékáš… jel jsi autobusem…“
„Víte, Farlowe,“ řekl Sam klidně, „chci, aby byl můj syn milován pro to, kým je — ne kvůli 570 milionům dolarů, které po mně jednou zdědí.“

Od té chvíle už rodiče Eddy proti svatbě nic nenamítali. Naopak — stali se Willovými největšími obdivovateli a k Samovi se chovali zdvořile a s respektem. Následující léto se Will a Eddy vzali a přestěhovali se do New Yorku. Když se jim o tři roky později narodila dcera Rain, Sam koupil dům hned vedle, aby jim byl nablízku.

Poučení z příběhu: Peníze si nemohou koupit lásku ani zdraví. Sam věděl, že kdyby lidé znali jeho bohatství, přibližovali by se k jeho synovi jen kvůli penězům. Nesuzujte lidi podle vzhledu. Marta a Farlow pohrdali Samem kvůli jeho obnošenému oblečení a nikdy by je nenapadlo, že je milionář.