Pro hosty byli dokonalým párem: dědic bohaté rodiny a obyčejná dívka z prosté domácnosti. Anna byla chytrá, klidná, trochu plnoštíhlá, ale sebevědomá. Nikdo netušil, že za krásným příběhem se skrývá cynická sázka.

Před půl rokem se Alex, znuděný a rozmazlený penězi, vsadil s přáteli, že dokáže okouzlit jakoukoli dívku. Vybrali si Annu — premiantku, dceru učitelky a stavebního dělníka.

Podmínka byla krutá: získat její lásku a opustit ji přímo u oltáře.

Alex postupoval dokonale — květiny, vyznání, dlouhé rozhovory. Anna mu uvěřila. Viděla v něm člověka, ne majetek.

V den svatby se však změnil. Během obřadu, když zazněla otázka, zda si ji vezme, udělal pauzu a hlasitě řekl:

„Ne. Byla to jen hra. Gratulujte mi, vyhrál jsem.“

Sálem projel šum. Čekal slzy a ponížení. Ale Anna neplakala.

Klidně se k němu otočila.

„Myslel sis, že nic netuším?“ řekla tiše. „Takoví lidé se nemění. O sázce jsem věděla.“

V sále zavládlo naprosté ticho.

„Pamatuješ si dokumenty, které jsi podepsal? Myslel sis, že jde o formalitu. Ve skutečnosti jsi mi prodal dům a auto za symbolickou částku.“

Alex zbledl. Jeho přátelé si nejistě vyměnili pohledy.

Anna vytáhla z kytice bankovku a hodila mu ji.

„Tady je tvůj dolar.“

Rozepnula svatební šaty a sundala je. Zůstala v elegantním bílém kostýmu.

„Chtěl jsi z toho udělat představení. Nakonec ses zesměšnil sám.“

Nikdo už se nesmál.

Anna odešla ze sálu vzpřímeně, bez ohlédnutí. A toho dne ukázala, že důstojnost a rozum mají větší cenu než cizí peníze.