Vyhodila jsem svého syna, snachu a tři vnoučata ze svého bytu. Dala jsem jim přesně jeden den na to, aby si sbalili věci a opustili můj byt. A absolutně toho nelituji 😢. Členové mé rodiny mě soudí, říkají, že jsem špatná matka, ale je mi jedno, co si ostatní myslí. Už jsem prostě nedokázala snášet to, co u mě doma dělali 😢. Můj příběh vyprávím prostřednictvím odkazu v komentářích ⬇️⬇️.

Když zemřel můj manžel Orest, nečekala jsem, že bude tak těžké zůstat sama. Mnoho let jsme spolu pracovali, upravili jsme si svůj malý koutek a plánovali, jak v něm strávíme stáří.

Ale nevyšlo to. Orest už neměl dost sil a navzdory všem snahám lékařů jeho srdce nevydrželo.

Po jeho smrti jsem cítila prázdnotu. Ale brzy poté mi můj syn navrhl, že se ke mně přestěhují. Řekl, že pro mě bude těžké být sama a že mi budou vždy pomáhat, když bude třeba. Souhlasila jsem.

Můj syn a snacha neměli vlastní bydlení a žili v podnájmu. Po svatbě měli tři děti a veškeré peníze šly na potřeby rodiny.

Doufala jsem, že s dětmi a vnoučaty zaplním tu prázdnotu. Ale život s nimi se stal nesnesitelným. Děti neustále křičely, vyžadovaly pozornost a já si nemohla pořádně odpočinout.

Hluk, křik, běhání od rána do večera – to všechno se změnilo v noční můru. Moje snacha, ač laskavá, měla problém zvládat děti i domácnost.

Všude byl nepořádek – rozházené hračky, věci mimo svá místa, a já měla vždy ráda pořádek.

Jednoho dne jsem to už nevydržela a řekla jsem synovi, že je čas, aby začali bydlet zvlášť. Je dospělý muž a myslím, že je načase, aby převzal odpovědnost za svou rodinu.

Rozčílil se a tvrdil, že v našem bytě je dost místa pro všechny a že nechtějí odejít. Ale pevně jsem mu řekla, že potřebuji klid, že už mám toho hluku a nepořádku dost.

Syn se rozzlobil. Dokonce podal žádost o rozdělení bytu, ale s pomocí dobrého právníka jsem dokázala obhájit svá práva na byt. Poté si sbalil věci a vrátil se do svého podnájmu.

A teď jsem já ta špatná – ale opravdu je to tak?