Na prvním rande muž požadoval, abych zhubla sedm kilogramů, abych mu „odpovídala“: na další schůzku jsem přišla s krejčovským metrem, abych mu něco změřila 😲😢

Na prvním rande muž požadoval, abych zhubla sedm kilogramů, abych mu „odpovídala“: na další schůzku jsem přišla s krejčovským metrem, abych mu něco změřila.

První dvě schůzky s Markem proběhly klidně a dokonce příjemně. Malá restaurace, tlumené světlo, choval se galantně: odsunul mi židli, pozorně poslouchal, kladl otázky. Mluvil sebejistě, hodně — o práci, projektech, partnerech. Byl manažerem v mezinárodní stavební společnosti, jezdil dobrým autem, oblékal se draze a bylo vidět, že je zvyklý dělat dojem.

Tehdy mi bylo 45. Nejsem modelka a nikdy jsem jí nebyla, ale sama se sebou jsem spokojená. Chodím do posilovny, snažím se nejíst všechno bez rozmyslu, starám se o sebe. Výška 170 cm, velikost oblečení 46. Ve svém těle jsem se cítila dobře a až do setkání s Markem mě vůbec nenapadlo, že by se mnou mohlo být něco „špatně“.

Rozhovor, který jsem nečekala, přišel na třetí schůzce, když jsme seděli v kavárně. On pil kávu, já čaj. Povídání šlo lehce, dokud Mark náhle nezmlkl a nepodíval se na mě příliš pozorně, hodnotícím pohledem.

— Líbíš se mi, — řekl. — Jsi hezká.

Usmála jsem se, myslela jsem, že přijde kompliment.

— Jenže mě čeká hodně důležitých akcí. Pracovní večeře, recepce, investoři. Tam musí všechno vypadat… správně.

— Jak to myslíš? — zeptala jsem se.

— No… — trochu zaváhal. — Žena vedle muže mé úrovně by měla vypadat dokonale. Jsi fajn, opravdu. Ale kdybys trochu zhubla… tak pět až sedm kilo — bylo by to úplně ideální.

Na chvíli jsem oněměla. Pak jsem se na něj podívala pozorněji. Na košili, která mu byla zjevně těsná. Na břicho, které automaticky vtahoval, když vstával. Na bradu, která se při sklonění k telefonu měnila v dvojitou.

— Takže, — řekla jsem klidně, — abych s tebou mohla být, musím okamžitě změnit svoje tělo?

— No tak, neber to tak, — usmál se shovívavě. — Já mám prostě rád pořádek. Ideál. Je to přece dobré i pro tebe.

Hádku jsem nevyvolala. Řekla jsem, že o tom popřemýšlím, omluvila se únavou a odjela domů. Uvnitř jsem se ale cítila nepříjemně a prázdně.

Na čtvrtou schůzku jsem přesto přišla. Ne proto, že bych chtěla, ale protože jsem chtěla dát věci na pravou míru. Před setkáním jsem zašla do obchodu a koupila obyčejný krejčovský metr. Dala jsem ho do kabelky a šla do restaurace.

Seděli jsme u okna. Mark si objednal maso a víno. Já salát, protože jsem už jedla.

— Jsem rád, že jsi mě poslechla, — řekl spokojeně. — Žena by měla muže zdobit.

— Souhlasím, — přikývla jsem. — Ve vztahu je důležité, aby si lidé odpovídali.

Znejistěl.

— V jakém smyslu?

Vytáhla jsem z kabelky krejčovský metr a položila ho na stůl. Mark se na něj podíval, jako bych vytáhla nůž.

— Co to je?

— Velmi jednoduchý nástroj. Postav se, prosím. Potřebuji něco změřit. 😲😨

To, co jsem udělala potom, jsem popsala v prvním komentáři 👇👇

— Myslíš to vážně? Jsou tu lidé.

— To je v pořádku, máme vlastní stůl. Postav se. Vždyť jsi sebevědomý muž.

Neochotně vstal.

— Zvedni ruce.

Klidně jsem mu obtočila metr kolem pasu a podívala se na čísla.

— Sto jedna centimetrů, Marku.

— A co? — pokusil se vtáhnout břicho.

— To, — řekla jsem, — že podle lékařských norem je u mužů všechno nad devadesát čtyři už zdravotní riziko.

Sundala jsem metr a podívala se mu do očí.

— Jestli mluvíme o standardech a statusu, musí být vzájemné. Pro mě je důležité, aby muž vedle mě byl zdravý, aktivní a staral se o sebe. Aby odpovídal mému životnímu stylu, měl bys ubrat minimálně deset centimetrů.

Kolem nás bylo najednou velmi ticho. Jeho tvář nejdřív zčervenala, potom zbledla.

— Ty vůbec chápeš, co říkáš? — zasyčel. — Já jsem muž. Já vydělávám.

— A já jsem žena, — odpověděla jsem. — A také vydělávám. Ale zároveň si nedovoluji říkat partnerovi, jak má vypadat, když sama nejsem dokonalá.

Začal říkat, že jsem hrubá, že s takovou povahou zůstanu sama, že nerozumím životu.

Zavolala jsem číšníka a zaplatila jen svou objednávku.

— Metr si můžeš nechat, — řekla jsem, když jsem vstávala. — Je to užitečná věc. Až budeš připraven splňovat požadavky, které kladeš na ostatní, — raději mi nevolej.

Vyšla jsem z restaurace s lehkým pocitem. Jako bych se nezbavila přebytečných kilogramů, ale cizích očekávání, arogance a vnucených komplexů.