„Jestli si dnes na večírek vezmeš tyto šaty, vezmu si tě,“ řekl šejk — ale to, co se stalo ten večer, šokovalo všechny 😲😱
Šejk se posmíval své služebné a nečekaně pronesl: „Jestli si dnes na večírek vezmeš tyto šaty, vezmu si tě.“ To, co následovalo, však všechny ohromilo.
V obrovském mramorovém sále šejka Chaleda probíhaly přípravy na večerní recepci. Zaměstnanci pobíhali sem a tam, připravovali stoly, zdobili sloupy a věšeli křišťálové girlandy.
Služebná Lejla, plnoštíhlá, skromná žena kolem čtyřiceti let, pracovala tiše a nenápadně. Nikdo jí nikdy nevěnoval pozornost.
Ale dnes stálo uprostřed sálu něco, co přitahovalo pohledy všech: figurína s luxusními červenými šaty. Byly úzké, přiléhavé, s vlečkou.
Šejk Chaled je koupil pro svou novou milenku. Šaty stály tolik, že by se za tu cenu dal koupit dům. Objednal je u drahého návrháře, aby večer zapůsobil na hosty.
Když kolem Lejla procházela s podnosem plným sklenic, nevědomky se zastavila. Šaty byly jako umělecké dílo: hladké, lesklé, neuvěřitelně krásné. Ani si nevšimla, jak se jich lehce dotkla.
V tu chvíli však do sálu vstoupil šejk.
— Co to děláš?! — jeho hlas byl hlasitý a rozzlobený.
Lejla sebou trhla, podnos se zakymácel a sklenice málem spadla.
— Já… promiňte… jen jsem…
— Jen se dotýkáš šatů, které stojí víc než celý tvůj život? — zasyčel a přistoupil blíž. Jeho přítelkyně a další ženy za ním se už začaly smát.
— Nechtěla jsem… jsou krásné…
— Krásné? — odfrkl si. — Špiníš je svýma rukama. Víš vůbec, kolik stojí jeden záhyb té látky?
Lejla sklopila zrak.
A tehdy se šejk, užívající si pozornost, rozhodl udělat z toho podívanou:
— Víš co? Máš dvě možnosti. PRVNÍ: zaplatíš mi cenu těch šatů. Hned teď.
Ženy za ním se hlasitě rozesmály. Pro ně to byla zábava.
— Nebo DRUHÁ možnost… — odmlčel se, aby ho všichni slyšeli, — vezmeš si tyto šaty dnes večer na večírek.
Ženy se už smíchy prohýbaly.
A pak dodal ještě hlasitěji:
— A jestli se odvážíš v těch šatech přijít — vezmu si tě! Hned zítra!
Smích zesílil.
Lejla zrudla tak, že to vypadalo, jako by jí tvář vzplála. Šaty jí byly o tři velikosti menší. Bylo jasné, že se do nich ani nevejde. Byla to krutá, očividná urážka.
— Tak co? — tlačil na ni šejk. — Buď si je vezmeš, nebo mi budeš dlužit do konce života.
Lejla tiše řekla:
— Já… si to rozmyslím…
Ale nikdo ji neposlouchal — všichni už se rozešli.
To, co se stalo ten večer, šokovalo všechny 😲😱
Pokračování v prvním komentáři 👇👇
Po ponížení v sále chodila Lejla celý den s knedlíkem v krku. Věděla, že se do šatů nejen nevejde — bylo to fyzicky nemožné.
Večer, když byla práce hotová, potichu šla za švadlenou, která pracovala pro celý dům. Stařenka souhlasila, že jí pomůže.
Večer se v obrovském sále shromáždili hosté. Šejk stál uprostřed, jistý si, že se právě chystá nejzábavnější část večera. Už si představoval, jak Lejla udýchaná a směšná bude zápasit se šaty a všichni se budou smát.
Zvedl sklenici a hlasitě řekl:
— Dámy a pánové! Teď se objeví naše Lejla… doufám, že jste připraveni!
Hosté začali šeptat a v tu chvíli se dveře pomalu otevřely.
Všichni ztichli. Lejla vstoupila.
Měla na sobě červené šaty, ale… zezadu byly rozstřižené od krku až dolů a chytře zakryté hedvábnými stuhami.
Zepředu — dokonalý tvar, jako by jí seděly přesně na míru.
Zezadu — promyšlená konstrukce, která se změnila ve stylový designový prvek.
Nevypadalo to jako roztrhané, ale jako módní večerní model od návrháře — jako by to tak bylo od začátku zamýšlené.
Šejk zbledl. Čekal cirkus. Čekal ponížení. A místo toho dostal efekt, vedle kterého jeho vlastní přítelkyně působila nevkusně ve srovnání s Lejlou.