Komandér speciálních sil si myslel, že před ním stojí obyčejná dívka, která se sem náhodou dostala, ale během náročného výcviku udělala něco, po čem byli všichni vojáci v naprostém šoku 😲😨

Velitel byl přesvědčen, že jde o běžnou dívku, která do jednotky omylem zavítala. Ani se nesnažil skrývat svůj postoj. Od prvního dne byla Lara přijata chladně a s posměchem. V této jednotce sloužili jen ti nejlepší, a nikdo nevěřil, že vydrží byť jen jeden plný tréninkový den.

Muži si vyměňovali pohledy, někteří se ušklíbali a jiní otevřeně říkali, že sem nepatří. I velitelé byli přesvědčeni, že to brzy sama vzdá. Proto jí téměř nevěnovali pozornost. Při tréninku ji neřadili do skupin a nedávali jí zátěž. Velitel jí jen ukázal na lavičku na kraji hřiště a stručně řekl:

— Sedni si a dívej se.

Den za dnem seděla a sledovala ostatní, jak trénují až do vyčerpání. Viděla, jak zvedají těžké váhy, padají únavou a znovu vstávají. A s každým dnem v ní rostlo napětí.

Uběhl týden.

Když začal další trénink, velitel jí znovu pokynul k lavičce. Tentokrát se ale Lara ani nepohnula. Zhluboka se nadechla a udělala krok vpřed.

— S dovolením, pane.

Velitel na ni krátce pohlédl.

— Uděluji.

— Chci trénovat jako ostatní.

Na chvíli se odmlčel a na tváři se mu objevil lehký úsměv.

— Není dovoleno. Rozkaz.

Ale Lara neustoupila.

— Pane, jsem tu už týden a nedostala jsem jedinou šanci ukázat, co umím.

Na hřišti se rozhostilo ticho. Několik vojáků se otočilo.

Velitel přimhouřil oči.