Hluboko v osamělém lese, kde i za dne panuje ticho pronikající až do morku kostí, se odehrála scéna, která překonává všechna očekávání. Nejde o pohádku ani vymyšlený příběh k táboráku. Toto je skutečný, drsný a neuvěřitelný příběh – příběh o odvaze, mateřské lásce a neobyčejné věrnosti mezi zvířaty.
V malé myslivecké chatě, ležící na úpatí severního Uralu, žila smečka psů, která střežila okolí. Mezi nimi byla i mladá fena jménem Lajma, která nedávno porodila. Její štěňata, stále slepá a křehká, byla umístěna v provizorní boudě ze starých prken a slámy. Dny ubíhaly klidně – až do jedné noci, která se změnila v noční můru.

Kolem půlnoci ticho roztrhl dlouhý a výhružný štěkot. Greta, nejstarší a nejzkušenější ze psů, jako první vycítila přítomnost něčeho zlého. Instinkt ji nezklamal — v lese se objevil medvěd. Obrovský, hladový, agresivní — hrozba, která nezná slitování.

Medvěd se začal přibližovat, lámal větve, čichal ve vzduchu. Vůně mléka a mláďat ho vedla přímo k boudě, kde byla štěňata. Lajma stála strnule, třásla se strachy, neschopná reagovat. Ale Greta zvedla hlavu a vydala hluboký, varující štěkot. Během několika sekund se shromáždila celá smečka.

Nebyla to cvičená bojová zvířata. Byli to obyčejní hlídači, ale spojeni jedním neochvějným instinktem – chránit ty nejzranitelnější

Postavili se do půlkruhu kolem medvěda. Ten se vztyčil na zadní nohy, řval výhružně, ale psi neustoupili. Útočili ze všech stran, mátli ho, drželi ho neustále v pohybu. Greta útočila na zadní tlapy, jiní psi ho kousali zezadu. Medvěd řval, točil se na místě, neschopný postoupit vpřed.

Uprostřed toho chaosu Lajma našla sílu, kterou má jen matka. Vydala se k boudě, vzala první štěně do tlamy a odnesla ho do sklepa myslivecké chaty. Pak se vrátila. A znovu. A znovu. Šestkrát, bez přestávky, se srdcem bušícím jako buben.

Poslední štěně zachránila právě ve chvíli, kdy medvěd prorazil obranný kruh psů a dorazil k prázdné boudě. Vyčerpaný, zraněný, s roztrženou kůží, ale ponížený — medvěd naposledy zavrčel a stáhl se do temnoty lesa.

Smečka psů zůstala na místě až do úsvitu. Zakrvácení, vyčerpaní, ale živí a vítězní.

Když myslivec ráno dorazil, nemohl uvěřit vlastním očím: hluboké otisky medvědích tlap ve zemi, krvavé stopy, chomáče srsti z boje. A pod chatou – šest malých štěňat, všechna naživu. Lajma ležela vedle nich, s napůl zavřenýma očima, ale klidná. A psi – strážci až do posledního dechu.

Dnes tito psi stále žijí v téže chatě. Ale už nejsou jen obyčejní hlídači.
Jsou legendou lesa.

Dokázali, že odvaha, láska a oběť nejsou jen lidské vlastnosti.
Protože když z lesa vyšla smrt, nezastavily ji kulky.
Zastavilo ji srdce jedné matky, jednota jedné smečky… a odvaha silnější než strach.