Nikdy bych si nepomyslela, že je možné žít v neustálém napětí. Před svatbou jsem si myslela, že tchyně bude jako ve filmech – přísná, ale spravedlivá žena, která mě nakonec přijme, zvlášť když se budu snažit. A snažila jsem se. Opravdu hodně. Ale moje tchyně se zřejmě rozhodla hned na začátku: „Ty nejsi jedna z nás.“

Nekřičela. Nedělala scény. Jen mě… pomalu vytlačovala z mého vlastního života.

Ze začátku to byly maličkosti. Připravovala jsem večeři – a ona „přesolila“ polévku, když jsem se otočila. Prala jsem prádlo – a ona přidala bělidlo ke barevnému oblečení. Tvrdila, že si toho nevšimla.

Pak mi začalo mizet líčení. Oblíbená rtěnka byla rozbitá, krém prázdný. Když jsem se jí ptala, dívala se na mě udiveně:

— Jsi si jistá, že jsi to už nepoužila?

Jednou jsem se probudila kvůli divnému zápachu – v ložnici to páchlo po spálených hadrech. Utíkala jsem do kuchyně: trouba byla zapnutá, a uvnitř… moje boty. Ty, které jsem měla mít na pracovním pohovoru. Samozřejmě všechno zapřela:

— To určitě dělá nějaký soused, co si dělá legraci.

Skoro jsem se rozesmála – ale vůbec to nebylo vtipné.

Poslední kapka byla šaty. Ty, co jsem si měla vzít na svatbu kamarádky. Týden visely ve skříni. Každý den jsem je kontrolovala. A dvě hodiny před odchodem jsem je našla… rozřezané.

Tchyně prošla kolem místnosti a tiše zašeptala:

— Když to není tvoje, nemělo to být tvoje.

Všechno jsem řekla manželovi, ale nevěřil mi. Řekl, že si to vymýšlím. Tehdy jsem se rozhodla nainstalovat kameru – a to, co jsem uviděla, mi ztuhlo krev v žilách 😱😱 Pokračování v prvním komentáři 👇👇

Namířila jsem kameru do kuchyně. Naivně jsem si myslela, že ji uvidím, jak mi plive do jídla nebo sype sůl do květináčů. Ale skutečnost byla mnohem horší.

Druhý den, při sledování záznamu, jsem ji viděla, jak se blíží k mému hrníčku. Vytáhla malý bílý sáček. Nasypala do něj něco… co vypadalo jako cukr. Ale cukr to nebyl. Pak vzala lžičku a důkladně promíchala.

Na její tváři byl strnulý, děsivý úsměv. Šeptala:

— Takhle to bude lepší. Nemáš tu být.

Tu noc jsem vůbec nespala. Ráno jsem odnesla USB klíč na policii.

Večer jsem si sbalila věci a odešla. Můj manžel byl zrovna na služební cestě, nic jsem mu po telefonu nevysvětlovala. Nejprve bezpečnost. Pak vysvětlení.

O týden později mi přišly výsledky. Prášek, který mi sypala do čaje, byl veterinární přípravek používaný k uspání zvířat. V malé dávce – slabost, závratě, ospalost. Ve velké dávce – ztráta vědomí, možná zástava dechu.

Vzpomněla jsem si na několik situací, kdy mi bylo velmi špatně, jako bych ztratila pojem o čase. Myslela jsem si, že je to jen únava.

Teď je stíhána policií. Můj manžel je stále v šoku. Nedokáže uvěřit, že něco takového mohla udělat jeho vlastní matka.