Moje milované děti! Zítra ke mně přijdete na návštěvu, protože mám narozeniny. Uvidíte, že stárnu. Prosím, buďte trpěliví a snažte se pochopit, v jaké fázi života se právě nacházím.

Když vám já nebo váš otec budeme vyprávět něco, co jsme vám říkali už před rokem, když opakujeme stejné příběhy – nepřerušujte nás, nezlobte se. Prostě nás jen vyslechněte, prosím. Zkuste si vzpomenout na dobu, kdy jste byli malí a já vám znovu a znovu četla stejnou pohádku, dokud jste neusnuli.

Když řeknu, že se teď nechci jít vykoupat, nezlobte se na mě. Raději si vzpomeňte, jak jsem vás po večerech, po náročném pracovním dni, přesvědčovala, abyste se šli vykoupat, když jste byli malí.

Když uvidíte, že se nevyznám v nových technologiích, dejte mi prosím čas, abych se je naučila. A nedívejte se na mě tím pohledem. Pamatujete si, jak jsem vás trpělivě učila nové věci – jak se oblékat, česat si vlasy, jak řešit složité životní situace každý den…

Přijdou dny, kdy si čím dál tím víc uvědomíte, že stárnu. Prosím, buďte trpěliví. A snažte se pochopit, čím procházím. Pokud občas ztratím nit rozhovoru nebo zapomenu, o čem byla řeč – dejte mi chvíli, abych si vzpomněla. Nezlobte se. Neprojevujte netrpělivost nebo lhostejnost. Jen vězte, že pro mě je nejdůležitější být s vámi. Vždy budete mít místo uprostřed mého srdce.