Pes náhle vyskočil z místa a začal olizovat tvář svého pána, tlapkami šlapal na jeho hruď a kňučel: lékaři zůstali ohromeni tím, co viděli, když vstoupili do pokoje 😱😢
Stařec ležel na nemocničním pokoji už třetí měsíc. Po těžké mrtvici lékaři jen pokrčili rameny: „Prognózy jsou velmi nepříznivé. Žádná řeč, žádný pohyb. Tělo slábne.“ Byl jako zmražený ve vlastním těle, s téměř nepostřehnutelným dechem a očima, které měl většinou zavřené.
Pes náhle vyskočil z místa a začal olizovat tvář svého pána, tlapkami šlapal na jeho hruď a kňučel: lékaři zůstali ohromeni tím, co viděli, když vstoupili do pokoje.
Zdálo se, že jen jeden věřil, že je stále „tam“ – jeho pes Ralf.
Každý den, každou minutu ležel u jeho postele. Někdy tiše kňučel, jindy jen sledoval svého pána bez odtržení pohledu. Nikdy nemocnici neopustil. Sestry mu nosily vodu a jídlo, všichni ho už považovali za součást pokoje číslo 214.
Ale jedno ráno se všechno změnilo.
Nejprve bylo příliš ticho. Dokonce i monitory, které obvykle cvakaly a pípaly, jako by ztichly. Ralf zvedl hlavu. Na chvíli jen sledoval tvář pána. A pak náhle vyskočil na postel.
Začal olizovat starcovu tvář, jako posedlý. Tlapkami šlapal na jeho hruď, tahal prostěradlo, kňučel jako nikdy předtím. Choval se, jako by věděl, že něco není v pořádku. Něco se dělo… Když lékaři vstoupili do pokoje, zůstali ohromeni tím, co viděli
Pes náhle vyskočil z místa a začal olizovat tvář svého pána, tlapkami šlapal na jeho hruď a kňučel: lékaři zůstali ohromeni tím, co viděli, když vstoupili do pokoje.
A pak zafungovala přístrojová technika. Monitor zablikal. Začala porucha dýchání. Za vteřinu vydal varovný signál. Do pokoje vběhli lékaři. Jeden z nich, když pohlédl na hodnoty, zašeptal:
— Kdyby to bylo o minutu později… ztratili bychom ho. Úplné zastavení dýchání během spánku. Pes… to první pocítil.
Stařec byl připojen k ventilátoru. Po 24 hodinách se probudil. Slabě, ale už vědomě otevřel oči. První, co spatřil, byl Ralf.
Později lékaři potvrdili, že muž prodělal druhý, skrytý epizodický dechový selhání.
Nenápadný, tichý. V takových chvílích pacienti prostě „neprobudí“. Kdyby nebylo Ralfových akcí, rychlá reakce lékařů by byla marná.
Pes náhle vyskočil z místa a začal olizovat tvář svého pána, tlapkami šlapal na jeho hruď a kňučel: lékaři zůstali ohromeni tím, co viděli, když vstoupili do pokoje.
— Zachránil mi život, — zašeptal stařec po několika týdnech, obtížně vyslovujíc slova. — Znovu.
Právě on. Ten, komu jsem kdysi zachránil život — mi ho vrátil zpět.