Každé ráno přesně v 6:30 vyšla moje sousedka na dvůr se žlutou hadicí v ruce. A pokaždé to bylo stejné: zalévala malý čtverec země u plotu. Vždycky jen ten. Zbytek zahrady, kde rostly rajčata, okurky a jahody, zůstával suchý.

Ze začátku jsem si myslel(a), že tam má nějaké zvlášť choulostivé rostliny. Ale po pár dnech bylo jasné, že na tom místě nic neroste. Jen mokrá hlína.

Jednoho dne jsem to nevydržel(a) a zeptal(a) se:

— Proč pořád zaléváš zrovna tady?

Lekla se, ruce se jí roztřásly, a aniž by se na mě podívala, zamumlala:

— Mám tam brambory… speciální odrůda.

Brambory? Každý den a s tolika vodou? Bylo mi jasné, že lže. Ale rozhodl(a) jsem se nevyptávat – jen sledovat.

Uběhl týden. Půda zůstávala prázdná a sousedka byla čím dál nervóznější a podrážděnější. Občas jsem cítil(a), jak se na mě dívá takovým těžkým pohledem – jako by věděla, že něco tuším.

Tu noc jsem nemohl(a) spát. V hlavě mi pořád běžela jedna myšlenka: Co když je tu něco špatně? Ráno jsem zavolal(a) policii. Moje stížnost jim připadala zvláštní, ale souhlasili, že to prověří. A to, co policie našla na jejím dvoře, šokovalo všechny 😱😱

Když policisté vstoupili na dvůr, sousedka zbledla. Snažila se to vysvětlit tím, že je to prostě zvyk, že nesnáší, když rostliny nedostanou vodu. Ale čím víc mluvila, tím víc se zamotávala.

Jeden z policistů se přiblížil k vlhké zemi a začal kopat. O pár minut později jeho lopata narazila na něco tvrdého. Když odstranili vrstvu hlíny… málem jsem vykřikl(a).

Ze země trčela lidská ruka.

Později se ukázalo, že to byl její manžel, který „zmizel“ před několika měsíci. Zabila ho při hádce a pohřbila přímo na dvoře, v naději, že si toho nikdo nevšimne.

Zasadila nad něj semínka, aby to zamaskovala, ale kvůli panickému přelévání se semínka zkazila a nic tam nevyrostlo – a právě to ji prozradilo.

Někdy si říkám… kdyby zalévala celou zahradu, možná bych si nikdy ničeho nevšiml(a).