Noc byla nezvykle tichá, jako by celý město zadržovalo dech. Jen občasná auta prořezávala temnotu svými světly. Seržant Alexandr Stojanov, zkušený hlídkový policista, věděl, že právě v těchto hodinách se dějí ty nejzvláštnější věci. Ale nic ho nemohlo připravit na to, co uvidí.
Směna začala klidně — pár rutinních kontrol, drobné dopravní přestupky, dvě hlášení od znepokojených obyvatel. Krátce před půlnocí se z vysílačky ozval chraplavý hlas dispečera: na okraji města byl spatřen podezřelý objekt.
Když odbočil do jedné opuštěné ulice, spatřil to hned. Pod chladným světlem pouliční lampy stála masivní dřevěná rakev. Vypadala nově — tmavý lak se leskl a kovová madla odrážela světlo ledovým leskem.
Stojanov zastavil vozidlo, zapnul výstražná světla a pocítil, jak mu po zádech přeběhl mráz. Žádný zvuk, žádné kroky — jen vítr, který po chodníku hnal pár suchých listů.
Pomalu vystoupil z auta, opatrně zavřel dveře. Ruka mu instinktivně sklouzla k pouzdru s pistolí. Každý krok směrem k rakvi zněl v tichu jako dutý úder.
Když byl dostatečně blízko, srdce mu začalo bít rychleji. Opatrně uchopil víko a pomalu ho nadzvedl. Panty zaskřípaly a vzduch kolem něj jakoby ztěžkl.
Uvnitř ležela… panenka. Ale ne obyčejná — byla v životní velikosti, oblečená do starobylých svatebních šatů. Látka, kdysi sněhově bílá, zežloutla. Obličej — znepokojivě realistický: zavřená víčka, jemné řasy… a hruď, která se zvedala a klesala, jako by dýchala.
Stojanov ustoupil o krok zpět a prudce víko zavřel. Hlavou mu probleskla myšlenka: buď je to morbidní žert, nebo něco mnohem děsivějšího. Vzal vysílačku a přivolal posily.
Zatímco čekal, ticho se stávalo nesnesitelným. Z rakve se ozvalo tiché šustění. Víko se samo lehce nadzvedlo a hlava panenky se pomalu otočila směrem k němu. Oči — živé, chladné — se zadívaly přímo do jeho.
Seržant vytáhl pistoli, ale v příštím okamžiku bylo opět vše nehybné. Když dorazili ostatní policisté, našli uvnitř jen nehybné voskové tělo se skleněnýma očima. Ale Stojanov nikdy nezapomněl na ten pocit, že se ty oči hýbaly… a sledovaly ho.
Od té noci se té ulici vyhýbá. Rakev stále stojí ve skladu důkazů — součást případu bez jména, bez podezřelého a bez vysvětlení. Ale někteří kolegové přísahají, že v hluboké noci je zevnitř slyšet tiché klepání…