Velký svatební sál bzučel tichým šumem rozhovorů. Za pár minut měla začít ceremonie. Vzduch byl naplněn vůní čerstvých květin, jemným šelestem látek a cinkáním sklenic. Hosté, oblečeni v tom nejlepším, si povídali, fotili se a netrpělivě očekávali chvíli, kdy si novomanželé řeknou své dlouho očekávané „ano“.
Ona stála vedle něj a držela ho za ruku. Její šaty se kolem těla rozprostíraly jako oblak a dlouhý závoj téměř dosahoval na podlahu. Na její tváři zářil úsměv, ale v očích se dala postřehnout jemná stopa neklidu – tak nenápadná, že by si jí všiml jen pozorný pohled.
— Všechno bude v pořádku — zašeptal ženich a jemně jí stiskl prsty.
Jemně přikývla. Ale právě v tu chvíli… se něco stalo. Něco, co jí doslova zastavilo srdce.
Něco se pohnulo.
Ne v publiku. Ne za ní. Ale pod jejími šaty.
Zpočátku to bylo téměř nepostřehnutelné – jako by se látky někdo lehce dotkl zevnitř. Nevěsta se zachvěla a instinktivně udělala krok zpět. Ženich si toho okamžitě všiml.
— Co se děje? — zeptal se s náznakem obavy v hlase.
Než mohla odpovědět, pohyb se zopakoval – tentokrát silněji. Látka šatů se zachvěla natolik, že to viděli i nejbližší hosté.
V sále zavládlo ticho.
Jedna z družiček si dala ruku před ústa. Starší teta se pokřižovala. Ženich úplně zbledl, jako by z něj najednou odtekla všechna krev.
Pak se ozvalo šustění – sotva slyšitelné, ale zřetelné – přicházející ze spodních vrstev látky.
Nevěstu projel mráz po zádech. Cítila, že se nemůže pohnout, jako by se čas zastavil.
— To je… nějaký vtip? — zamumlal svědek a rozhlédl se nervózně kolem sebe.
Ale nikdo se nesmál. Všechny oči byly upřeny na spodní část šatů.
A pak se látka najednou zatřásla tak silně, že bylo jasné, že se něco snaží dostat ven.
Sálem se rozlehl výdech šoku.
Nevěsta se třesoucí se rukou stáhla o další krok. Ženich jí instinktivně položil ruce na ramena, jako by ji chtěl chránit.
— Sundejte závoj! — vykřikl jeden z hostů.
Ale závoj s tím neměl nic společného. Všechny pohledy směřovaly k podlaze.
A tehdy, přímo před očima všech, se zpod lemu šatů objevila malá hlava.
Kočka. Skutečná, měkká a chlupatá, s obrovskýma zelenýma očima.
Pomalu vylezla a usadila se uprostřed červeného koberce, jako by byla hlavní hvězdou celé ceremonie.
Sál explodoval smíchem a výkřiky. Napětí, které všechny ještě před chvílí svíralo, rázem zmizelo.
Nevěsta si zakryla tvář rukama, zmítaná mezi úlevou a rozpaky. Ženich se nervózně usmál a objal ji.
Ukázalo se, že kočka patřila majitelům restaurace. Několik hodin předtím se jí podařilo proklouznout do šatny, když se nevěsta připravovala, a ukryla se mezi záhyby vícevrstvých šatů, aniž by si toho kdokoli všiml.
Fotografové toho dne pořídili desítky snímků, které zůstanou navždy v paměti všech přítomných. A přestože byla ceremonie přerušena tímto nečekaným chlupatým hostem, všichni se shodli, že právě ten okamžik udělal svatbu opravdu nezapomenutelnou.
Dnes novomanželé v žertu říkají, že jejich svatební sliby neslyšeli jen příbuzní a přátelé, ale i jejich nový čtyřnohý talisman, který byl přítomen už od samotného začátku jejich společného života.