V jedné malé vesnici měl být tento den oslavou, ale pro mladou nevěstu se proměnil v oběť. Anja, křehká, ale odhodlaná dívka, stála v bílých šatech před oltářem a řekla své „ano“ Michajlovičovi — bohatému muži, o mnoho staršímu než ona — jen aby zachránila svou rodinu před krachem. Slzy jí stékaly po tvářích, ale hosté si mysleli, že jsou to slzy štěstí.
Zvonily zvony, sálem zněl potlesk, ale v její duši se zvedal jen výkřik zoufalství. Kráčela uličkou s třesoucími se koleny, vědoma si, že její budoucnost nyní patří muži, který by mohl být jejím dědečkem.
Manželství postavené na strachu a tichu
Malý vesnický kostel zářil světlem svíček. Vedle ní stál Michajlovič, jeho stříbrné vlasy se leskly v plameni. Když jí navlékl zlatý prsten, Anja cítila, že je to spíš pouto než symbol lásky.
Její nejbližší přítelkyně jí zašeptala:
— „Jsi silná. Nezapomeň na to.“
Ale síla ji opouštěla s každou minutou. Věděla, že to není láska, ale oběť. Oběť, aby rodiče nepřišli o domov, aby její bratři měli budoucnost.
Nový domov — cizí svět
Po obřadu ji muž odvezl do své městské vily. Mramorové podlahy, vysoké stropy, sluhové, kteří se klaněli, když ji spatřili. To všechno ji dusilo. Jako pohádka — ale ne její.
Její prosté vesnické boty vypadaly směšně uprostřed lesku paláce. A slova Michajloviče — „Zvykneš si, chce to čas“ — jí nepřinesla útěchu.
Noc neklidu
Večer se Anja zavřela ve svém pokoji. Poprvé za celý den si lehla na postel a nechala slzy volně téct. Ale spánek nepřicházel. Myšlenky na minulost a strach z budoucnosti ji dusily.
A pak to uslyšela: zvuk tekoucí vody. Tiché zurčení z koupelny. V tichu vily zněl ten zvuk děsivě hlasitě.
Srdce se jí rozbušilo. Nestalo se mu něco? Není už nejmladší… Možná potřebuje pomoc.
Oblékla si tenký župan, bosá vyšla do temné chodby a zastavila se před dveřmi, za nimiž vycházelo světlo. Ruka se jí zachvěla na klice.
Šokující odhalení
Když otevřela dveře, její svět se zhroutil.
Před zrcadlem nestál starý muž, za kterého se toho dne vdala. Postava, kterou viděla, měla silná ramena, hladkou pleť, oči se zvláštním leskem. Šedivé vlasy byly pryč — nahrazené hustými, tmavými vlasy.
V ruce držel sklenici s neznámou tekutinou. Každý doušek měnil jeho vzhled: vrásky mizely, tvář se omlazovala, tělo se napínalo.
Anja ustoupila dozadu, srdce jí bilo až ve spáncích. Krev jí ztuhla. To nebyl muž, za kterého si myslela, že se vdala. Byl to cizinec — se strašným tajemstvím.
Nebezpečná pravda
Tu noc Anja pochopila: nevdala se jen za bohatého starce. Svázala svůj osud s mužem, který něco děsivého skrývá.
Co to bylo? Elixír? Kletba? Tajná dohoda s časem? Nevěděla. Ale jedno bylo jisté: její život už nikdy nebude jako dřív.
Závěr
Příběh Anji není jen o dívce donucené k oběti. Je to příběh o tajemstvích ukrytých za zavřenými dveřmi, o volbách učiněných v zoufalství a o děsu, který začíná tam, kde všichni čekají štěstí.
Pro ni nebyla svatební noc začátkem manželské lásky, ale vstupem do noční můry. Protože někdy je pravda děsivější než jakákoli lež.