Během svatby se tchyně zvedla ze svého místa a řekla knězi, že je proti naší svatbě 😲😲

Nikdy jsem si nemyslela, že se moje svatba promění v opravdové divadlo. Začalo to ještě před obřadem: moje tchyně si usmyslela, že protože nemá manžela a je „mladá a krásná“, právě ona si zaslouží být družičkou. Chtěla jsem namítnout, ale kvůli manželovi jsem ustoupila. „Co se může stát? – říkala jsem si. – Vždyť je to jen tradice.“

Ale stalo se to nejhorší.

Na obřad tchyně přišla v dlouhých bílých šatech. V bílých! V šatech, které by se hodily spíš pro skutečnou nevěstu. V jednu chvíli mi dokonce vyrvala z rukou kytici a hrdě se postavila vedle mě, jako by se veškerá pozornost měla upřít na ni. Jen stěží jsem zadržovala slzy a kategoricky odmítla se s ní fotit.

A přece to nejhorší přišlo až později. Když jsme stáli u oltáře a říkali si sliby, položil kněz tu známou otázku: „Je tu někdo, kdo je proti tomuto svazku?“

A tehdy tchyně zvedla ruku.

— Já jsem proti, — řekla nahlas. — To je můj jediný syn a já ho nejsem připravená dát jiné ženě. Synku, pojď domů, na co ti je ta svatba?

Hosté zalapali po dechu, někteří se začali smát. Manžel strnul, nevěděl, co říct. Ve mně to vřelo, ale v tu chvíli jsem vymyslela, jak situaci zachránit.

S naprostým klidem jsem se otočila k tchyni a tak, aby to slyšeli všichni, jsem řekla něco hodně nečekaného 😲😲 Svůj příběh vyprávím v prvním komentáři, a vy mi napište, jestli jsem udělala správně 👇👇

Řekla jsem ostře:

— Mami, vy jste zase zapomněla vzít svoje prášky? Vždyť vás doktor varoval: když je vynecháte, začnete bláznit. Přinesu vám vodu a uklidníte se. Vždyť dnes je svatba! Já jsem vaše snacha a tohle je váš syn. Zapomněla jste na mě?

Pak jsem se obrátila k hostům:

— Omlouvám se, moje tchyně je vážně nemocná a někdy nechápe, co říká. Otče, pojďme pokračovat, její slova nic neznamenají. Je slabomyslná.

— Ale já nejsem nemocná! — protestovala tchyně.

— Ano, ano, jste naprosto zdravá, jen jste trochu zapomněla na prášky. Hned to skončí a já vám je podám, — odpověděla jsem jemně.

Znejistěla, odstoupila stranou a posadila se na židli, a obřad pokračoval. Vzali jsme se a já tehdy pochopila: někdy, abyste ochránili své štěstí, musíte být mazaní.