Pes vyskočil na silnici a málem skončil pod koly auta: prudce jsem zabrzdil, kola zaskřípala a auto se zastavilo jen pár centimetrů od něj. Pes se na mě díval a hlasitě štěkal… ale pak jsem si všiml něčeho v trávě… 😱😱

Jel jsem po silnici, jako obvykle, vyřizoval jsem své každodenní záležitosti.

Silnice byla téměř prázdná, jen sem tam projelo auto, z rádia hrála má oblíbená hudba. Byl jsem uvolněný a skoro jsem na cestu nemyslel.

A pak se to stalo.

Přímo přede mnou, jako by se zjevila z ničeho nic, vyskočil na silnici pes. Prudce jsem sešlápl brzdy, kola skřípala a auto se zastavilo na poslední chvíli.

Pes ale ani necouvl. Stál tam, přímo přede mnou, a zíral na mě. Jeho oči zářily a zuřivě štěkal.

Pomyslel jsem si: „Je snad vzteklý?“ Rozhodl jsem se zatím nevystupovat z auta. Ale něco na tom pohledu bylo jinak… Nebyla v něm agrese, spíš zoufalství. Jako by mě o něco prosil.

Všiml jsem si, že pes je čistý, černobílý, očividně dobře živený — rozhodně ne toulavý. Takže má asi majitele.

Ale proč tak zuřivě štěká?

A pak jsem koutkem oka zahlédl něco v trávě u krajnice. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký předmět… ale když jsem se podíval blíž, úplně mi ztuhla krev v žilách:
v trávě leželo… 😱😱
A tehdy mi došlo, proč se pes choval tak zvláštně.

V trávě leželo malé dítě. Úplně malinké, možná šestiměsíční miminko. Nešikovně leželo na břiše a tiše natahovalo ručičky dopředu.

Vše do sebe začalo zapadat.

Dítě vylezlo z domu, který stál nedaleko. Pes si toho všiml a běžel za ním. A když se dítě přiblížilo nebezpečně blízko k silnici, pes vyskočil na vozovku a riskoval život, jen aby zastavil auta.

Neštěkal jen tak — volal o pomoc.

Rychle jsem vystoupil z auta a zvedl dítě do náruče. Bylo v pořádku, jen trochu vyděšené. Pes okamžitě přestal štěkat, jeho hlas se změnil v tiché kňučení.

Přistoupil jsem k domu a zaklepal na dveře. Po chvíli otevřela žena — matka dítěte. Když ho uviděla v mé náruči, zbledla, a pak se rozplakala — ze šoku i vděčnosti.

Všechno jsem jí vyprávěl a ukázal na psa. Ten seděl opodál a ani na chvíli z dítěte nespustil oči — jako by se chtěl ujistit, že je v pořádku.

Žena se vrhla k psovi, objala ho kolem krku a zašeptala:

„Ty jsi ho zachránila…“

A v tu chvíli jsem pochopil:
to nebyl jen věrný pes. To byl skutečný anděl strážný.