Službu konající lékař, zkušený profesionál zvyklý na novorozenecké oddělení, začíná svou každodenní obchůzku. Den jako každý jiný – dokud jeho pozornost nepřitáhne jeden detail.

V kolébce pod sterilním světlem tiše plakal novorozenec. Zatím nic neobvyklého. Ale ve chvíli, kdy se lékař natáhl, aby zkontroloval identifikační štítek dítěte, projel jím zvláštní mráz. Novorozeně, sotva přišlo na svět, sevřelo jeho prst překvapivou silou. A najednou všechny přístroje kolem začaly chaoticky blikat. Alarmy krátce zazněly – a pak… nic. Ticho. 😯

Jedna sestra zašeptala: „Tohle je tento týden už podruhé…“

Rychle začaly věci nabírat podivný směr. V nemocniční dokumentaci k tomuto dítěti neexistoval žádný záznam. Žádné jméno, žádná zapsaná matka, žádná digitální stopa. Novorozenec bez minulosti, bez známého původu.

Také některé lékařské údaje působily neobvykle. Senzory ukazovaly zvláštní výkyvy srdečního rytmu, které jako by reagovaly na emoce personálu kolem něj. Když se k němu přiblížili s jemností, vše se uklidnilo. Ale při sebemenším napětí monitory reagovaly. Pouhá technická závada? Náhoda? Nebo dosud nevysvětlená lékařská záhada?

V tomto smyšleném příběhu se šířily různé dohady: někteří mluvili o prostém administrativním opomenutí, jiní – pověrčivější – o „dítěti neznámého“.

Lékař byl však poznamenán. Každý den se vracel, aby tohoto klidného novorozence pozoroval, jako by ho přitahovalo tiché tajemství, které věda zde zjevně nedokázala objasnit.