Na hřbitově toho dne vládlo ticho. Slunce jemně pronikalo mezi větvemi a lehký vánek nesl vůni čerstvě vykopané země. Všechno vypadalo obyčejně, jako na stovkách jiných pohřbů: příbuzní se slzami v očích, sousedé stáli v tichu a kněz tiše pronášel modlitbu. Ale to, co se stalo jen o pár okamžiků později, zničilo všechen klid a proměnilo obřad ve scénu, na kterou nikdo nikdy nezapomene.

Šokující okamžik

Když hrobníci spustili malou rakev do jámy, země se najednou začala hýbat. Nikdo nechápal, co se děje. Z uvolněné půdy začaly vylézat desítky hadů. Tenké i silné, šedé i černé — kroutily se, syčely a zvedaly hlavy. Některé se plazily přímo po rakvi, jako by chtěly nahlédnout dovnitř.

Dav se v hrůze stáhl. Ženy pištěly a ustupovaly, muži se snažili hady zahnat, ale marně. Jako by hájili hrob. A pak se objevilo ještě něco děsivějšího: z prasklin v zemi začali vylézat černí škorpióni. Jejich lesklé krunýře se třpytily na slunci a ocasy s jedovatými žihadly byli zdvižené, připravené k útoku.

Panika mezi lidmi

Kněz, držící kříž, zbledl a zastavil se uprostřed modlitby s třesoucí se rukou. Lidé se dívali jeden na druhého a šeptali si v hrůze. „To je znamení!“ vykřikl někdo. „Duše dítěte nenalezla klid,“ dodala stařena. Dav zůstal strnulý, paralyzovaný strachem a zmatkem.

To, co mělo být klidným rozloučením, se proměnilo v noční můru. Zdálo se, že se samotná země bouří proti tomu, co se dělo.

Dusivá atmosféra

Někteří lidé v panice utekli z hřbitova, jiní se křižovali a plakali. Byli i tací, kteří se snažili najít logické vysvětlení. Ale i ti nejracionálnější oněměli, když hadi a škorpióni dál obkličovali rakev, jako by je přitahovala nějaká neviditelná síla.

Strašlivý objev

Nakonec se jeden muž odvážil prozkoumat půdu. Tehdy se odhalila část pravdy. Pod místem, kde byl hrob vykopán, existovala přírodní dutina, jakýsi úkryt pro jedovaté tvory. Kopáním hrobníci narušili jejich „hnízdo“ a vypustili jeho nebezpečné obyvatele.

Ale skutečnost, že se objevili právě ve chvíli, kdy rakev dosedla na dno jámy, působila příliš děsivě na to, aby to byla jen náhoda.

Následky

Pohřeb musel být přerušen. Dlouho se nikdo neodvážil znovu přiblížit k hrobu. Někteří šeptali o kletbách a znameních, přesvědčeni, že duch dítěte ty tvory přivolal. Jiní se drželi racionálního vysvětlení, ale i oni přiznávali, že scéna byla tak strašlivá, že ji nelze snadno vysvětlit prostou náhodou.

Příběh se rychle rozšířil po celém okolí. Lidé diskutovali, hádali se a vymýšleli teorie — o božím trestu, kletbě nebo o kruté hře přírody. Ale jedno zůstalo jasné: hřbitov, kde se to stalo, už nikdy nebude považován za obyčejné místo. Dokonce i ve dne se mu teď mnozí vyhýbají.