Shodil svou ženu do moře, snící o tom, že si s milenkou přivlastní její jmění… Ale o tři roky později se stalo něco, co převrátilo jejich život a proměnilo ho v opravdovou noční můru…
Laura stála dlouho před zrcadlem, nevěříc svému štěstí: dnes ji manžel pozval na romantickou plavbu po moři. Doufala, že je to znamení – že jejich vztah znovu ožije. V jejím srdci plál plamínek naděje, že vše může začít od začátku.
Když dorazili k soukromému molu, Mark jí podal ruku a ona, plná důvěry, vystoupila na loď, která se lehce pohupovala. Nevšimla si jeho křečovitě sevřených prstů ani prázdného pohledu. Pro ni to byla schůzka. Pro něj – rozloučení.
Sklenice cinkaly, Laurin smích se mísil s křikem racků. Mluvila o budoucnosti, dětech, o své lásce. A on čekal na vhodný okamžik.
A když se Laura přiblížila k zábradlí, s rozpaženýma rukama proti zapadajícímu slunci, náhlý prudký pohyb rozbil její sny. V mžiku ji sevřely ledové vlny. V uších jí zazněl vlastní výkřik, pohlcený mořem.
Nikdo si toho nevšiml… kromě jedné ženy na břehu, která sledovala dění dalekohledem. Usmála se spokojeně a při vytočení čísla řekla: „Všechno proběhlo dokonale, miláčku.“
Ale nikdy by si nepomysleli, že za tři roky se jejich pečlivě připravené spiknutí promění v noční můru.
Shodil svou ženu do moře, snící o tom, že si s milenkou přivlastní její jmění…
O tři roky později se zdál život Marka a jeho nové partnerky klidný: peníze v rukou, dům u moře, cesty… A tehdy přišla první rána.
Došla anonymní obálka bez podpisu. Jediná věta: „Neutopila se.“ Markovi se sevřelo srdce. Papír stiskl tak pevně, až mu prsty zbělely.
Od toho dne se vše začalo hroutit. Každou noc měl pocit, že ho někdo sleduje ze stínů. Telefonáty, na jejichž druhém konci byl jen tichý dech, ho doháněly k šílenství.
Milenka Carla se nejprve smála, ale brzy si i ona všimla podivností: stopy v písku u domu, otevřené okno, které tak nenechali.
Shodil svou ženu do moře, snící o tom, že si s milenkou přivlastní její jmění…
O měsíc později dostal Mark další zprávu. Tentokrát fotografii: žena v šatech, nápadně podobná Lauře, stála na pobřeží. Nápis zněl: „Vrátila jsem se.“
Mark a Carla se snažili přesvědčit sami sebe, že je to jen hra nebo náhoda. Ale Laura uměla jednat rafinovaně. Nespěchala s otevřeným odhalením, nýbrž tajně navazovala kontakt s bývalými obchodními partnery.
Nejprve krátká setkání v kavárnách, pak uzavřená jednání. Žádala je o pomoc při znovuzískání kontroly nad firmou a slibovala podíl na budoucích akciích.
S pomocí starých spojenců začala Laura krok za krokem ničit Markovy obchody: smlouvy krachovaly, důvěryhodní lidé odcházeli, dohody ztrácely hodnotu. Každý tah působil jako náhoda, ale ve skutečnosti podkopával jeho pozici.
Shodil svou ženu do moře, snící o tom, že si s milenkou přivlastní její jmění…
Když se Mark a Carla ocitli téměř bez prostředků, Laura se objevila na veřejnosti. Předložila dokumenty, důkazy a svědky: vše, co se stalo, bylo jejím plánem.
Prohlásila, že to Mark zorganizoval pokus o atentát na její život, a podala na něj žalobu.
Mark a Carla pochopili, že veškerý jejich klid byl jen iluze. Jejich život se změnil v noční můru na očích veřejnosti: vyšetřování, soudy, ztráta pověsti.
Laura zatím, v čele své firmy, se jen jemně usmívala: pomsta byla dokonána a spravedlnost zvítězila podle jejích pravidel.