Mladá žena chovala doma obrovského krajtu: jednoho dne se had začal chovat podivně, přestal jíst a ovíjel se kolem pasu své majitelky. Pak se mladá žena dozvěděla o něm něco hrozného

Mladá žena vlastnila krajtu jménem Šafrán – kvůli zlatým skvrnám na jejích šupinách. Žlutá krajta se k ní dostala před třemi lety a brzy se stala „domácím mazlíčkem“. Její rodina se mračila: „Dávej pozor, je to predátor.“ Ale mladá žena se usmívala: „Je ochočená. Má mě ráda a nikdy mi neublíží.“

Jenže časem se had začal chovat zvláštně.

První znepokojivé příznaky zůstaly téměř bez povšimnutí. Šafrán přestala jíst. V noci vylézala z terária a natahovala se podél těla mladé ženy – hlavou na jejím rameni, ocasem u kotníků. Někdy se kolem jejího pasu volně ovíjela a zůstávala nehybně ležet, jako by jí počítala žebra.

Ve dne si vybírala chladnou podlahu u postele, kde žena chodila bosa, a hodiny tam ležela, sotva pohnula špičkou ocasu, přitom oči upíraly přesně na místo, kde se lidský hrudník zvedal a klesal.

A pak – falešná „objetí“: had se přiblížil k jejímu hrdlu a zůstával pod klíční kostí, přičemž ji jemně hladil rozdvojeným jazykem. Mladá žena žertovala, že je to polibek. Ale čím dál častěji se budila uprostřed noci – kvůli tíze na hrudi.

Až jedné noci, probuzena náhlým syčením hada, pochopila, že je čas jít k veterináři. A tam se dozvěděla něco strašného, co jí ukázalo, jak nebezpečné je chovat doma divoké zvíře.

Doktor klidně zvážil krajtu, provedl vyšetření a vyslechl vyprávění o nočních „objetích“ a odmítání potravy.

— „Chápete,“ řekl nakonec, „to není projev náklonnosti. U velkých krajt je hladovění a natahování se podél těla svého majitele typické chování před pokusem spolknout velkou kořist. Had měří, zda se mu vejde do těla. To ovíjení je nácvik udušení. Máte dospělou a silnou samici. Je dost silná na to, aby vám zablokovala dýchání. Je to sice vzácné, ale stává se to. Řečeno jasně: váš had vás chtěl spolknout. Moje doporučení je jednoduché: přísná izolace, změna režimu a – ještě lépe – okamžité předání zvířete do specializovaného centra.“

Tato slova ji zmrazila. Večer si mladá žena sedla na kraj postele a sledovala, jak se Šafrán pomalu plazí po prostěradle. V jednu chvíli se had položil přesně tak, jak to bylo na té známé fotografii: v kruhu kolem spící ženy – jenže tentokrát žena nespala.

Opatrně hada zvedla, vložila ho zpět do terária, zaklapla zámek a posadila se vedle na podlahu.

Ráno zavolala do městského centra pro plazy. Ještě ten den byla Šafrán odvezena – ve velkém kontejneru, svěřena zkušenému personálu a vhodné potravě.